Do Krkonoš na kole
aneb
červencový prodloužený víkend

 
  ČÁST 1:  Novohradka & Krounka + cesta tam
přejdi na:
  ČÁST 2:   Krkonoše, ZOO + cesta zpět

 

Počasí se začíná opět chmuřit - jasné to znamení nastávajícího víkendu. Letošní Cyril a Metoděj vyšli skvěle na pondělí a úterý, takže stejně polovina republiky prodlužuje víkend na celý týden. Plán máme dvojí: buď drsné výstupy v Krkonoších, nebo Český ráj. Já se snažím ještě prosadit Luisino údolí v Orlických horách - neúspěšně.
Prvním turistickým cílem je území mezi řekami Krounkou a Novohradku severně od Poličky. Přibližujeme se vlakem směr Svitavy, vystupujeme za Brněncem a pokračujeme do Poličky.
Mel Gibson má prý natáčet IV. díl Mad Maxe. V jedné vesnici nacházíme typické vozítko postindustriální éry.
Polička. Na věž za Bohuslavem Martinů nešplháme, radši navštěvujeme cukrárnu. I počasí se nám na to umoudřuje.


 

Hned při výjezdu z města se zatahuje, ochlazuje a v Poříčí u Budislavi nás zastihuje řádný liják. Naštěstí je po cestě hospoda jak ze zašlých dob. Paní hospodská má pouze dva hosty, hádající se staré manžele, ano plačtivá a on slepý. Ona si ještě stěžuje, že ji doma bije. No v hospodě se to jeví spíše obráceně a navíc nevím, jak by se do ní poslepu strefil.

Nad Budislaví, na táhlém hřebenu míjíme rozhlednu Jarošov, samozřejmě zavřenou.

A to již jsou skalní útvary z chráněného území našeho to cíle. Jmenují se Maštale a vypadají hodně podobně jako pískovcová skalní města na Kokořínsku.

Na severní hranici chráněného území je vesnice Nové hrady se zámkem - soukromým - a zříceninou. Tu necháváme svému osudu a nešplháme na ni.

Večer pěkně přituhuje a Věrča rozhoduje hledat ubytování. Po cestě potkáváme příjemný hotýlek ve vesnici Zderaz. Jen koupaliště jsme nepoužili - bohužel jsme neměli brusle.

Ve stejné vesnici je i několik skalních bytů, stylově zařízených. Lze i najít domorodce, který tady provádí.

Dál pokračujeme za vesnici, kde leží nejznámější skály celého území - Pivnice. Krásná pískovcová skalní průrva. Jen nejužší místo bylo pravděpodobně úmyslně zasypáno.

Lidová tvořivost.

Zřícenina a kostel ve vesnici Košumberk. Mimo jiné jsou zde i lázně.

Cesta nás vede opět mírně zpět do Skutče na zatopené kamenolomy. ve Skutči na náměstí zjišťuji, že tričko Helloween nebo nafukovací lehátko patří mezi ochranné pomůcky.

Kamenolomy leží mezi Skutčí a vesnicí Leštinka. Je jich zde spousta, ale některé jsou nečekaně zarostlé žabincem. Zato ty větší jsou úplně bombastické - tady se koupeme bez ohledu na počasí. Vyrážíme ještě bloudit lesem a podle mapky stažené s webu nějaké místní paní - cestovatelky, která vypadá jak plánek Stínadel od Rychlých šípů. Nejen vypadá, ale je i stejně funkční...

Večer vyrážíme směr Chrudim. Po cestě se zastavujeme jen v zámecké zahradě v Chrastu. Ze zámku je městský úřad. Chrudim je jedno z mála měst, kde je přímo v centru města letní kino. Trója je opravdu silně debilní film, ani jako podívaná nic moc. Večer jen vyjíždíme za město, kde uleháme u silnice za benzínkou, kterou ráno využíváme k romantické snídani "on the road".

Den se výjimečně podařil a je opravdu pěkně. Sice žádné vedro, ale sluníčko pěkně praží. Míříme na naše oblíbené písečné lomy u Pardubic vedle Lázní Bohdaneč. Po cestě se ještě zamotáváme za Pardubicemi u jakési chemičky, kde nejsme schopni dle typu smradu odhalit výsledný produkt výroby. Ale díky této zajížďce objevujeme úplně náhodou rodný dům bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla.

 

Doplňování energie nepodceňujeme, skoro žádnou cukrárnu nemíjíme jen tak. A pokud není cukrárna, použijeme pivárnu.

A to už je náš oblíbený lom s nuda pláží - Oplatil. Je to několik pouze úzkýma hrázkama oddělených písečňáků.

 

Počasí nám přeje celé odpoledne - dle meteorologické terminologie místních Palermo. Podvečer Palermo mizí a nastává Saigon 60's. Průtrž mračen a kroupy. Ukrýváme se v noblesní hospůdce pod Kunětickou horou U Nouzů.

Navečer jedeme po cyklostezce kolem malých lůmků do Hradce Králové.

Pozdní večeři zvládáme v Pizzerii na Horním náměstí a musím konstatovat že za ****1/2. Na noc uléháme k místní univerzitě, kde je přístřešek pro případ další průtrže mračen. Déš´t naštěstí nepřišel, zato přišli slimáci.

Ráno je opravdu hnusně. Dokonce jemně prší, tak na hranici - ještě jedem a neschováváme se. Hradec má nově svojí písečnou pláž u Labe, prý se v něm dokonce i někdo koupe. Pokračujeme dál podle řeky a Verča opět zachraňuje zvířátko. V trávě sedí úplně vyděšená mladá poštolka. Aspoň předpokládáme že je to poštolka. Nakonec ji dáváme kolemjdoucímu rybáři, který tvrdí že ví o nějaké partě kluků, kterým pravděpodobně ulítla.

Písečňák u Lochenic a starý most ve Smiřicích. Dál šlapeme do Josefova.

Tvrz Josefov byla vybudováno v roce 1866  v robe Rakousko - Pruské války a do bojů se fakticky nikdy nezapojila. Zato nám konečně vysvitlo sluníčko.

Česká Skalice a babiččino údolí. KLasické turistické fotky, na poslední je Viktorčin splav.

Vyhlídka na zřícenině Rýzmburk. Je tady taky jakási sešlost chovatelů dog.

Přespat vyrážíme ke koupacím rybníkům u Červeného Kostelce. Vzhledem k teplotě vody, vzduchu a piva trávíme večer v místní restauraci bez koupání. Ráno nás probouzí krásné sluníčko a nastává druhý slunečný den letošní dovolené.

Snídani si dáváme na benzínce před vesnicí Rtyně, odkud se už odkrývá krásný výhled na Krkonoše.

To stejné jako panorama.

Ještě mám skvělý nápad, podívat se před Trutnovem na Mrtvé jezero. Míjíme křížení dvou železničních mostů a šlapeme do hrozného kopce. V cíli nacházíme jakési kaliště s přehrádkou, vše prapodivně zapáchající s cedulkami "ošetřeno jedem". Čert ví, k čemu slouží. Odpoledne se válíme u Trutnovských rybníků, kousek od Bojiště - známého to amfiteátru, kde se každoročně koná skvělý fesťák.

 

ČÁST 2:   Krkonoše, ZOO + cesta zpět