Do Krkonoš na kole
aneb
červencový prodloužený víkend

 
  ČÁST 2:  Krkonoše, ZOO + cesta zpět
přejdi na:
  ČÁST 1:   Novohradka & Krounka + cesta tam

 

Navečer vyrážíme směr Pec pod Sněžkou. Cesta vede pořád do kopce, ale stoupá podél Úpy a nemá nějaké extrémní převýšení. Po pár kilometrech nám ani nepřipadá, že jedeme neustále do kopce. V horním Maršově je na prodej zámek. Nad továrničkou čouhá v lese nějaká věž - vypadala docela zajímavě, ale lézt k ním jsme už sílu neměli.


Večer trávíme v krásné hospůdce. Ceny lidové, čekal jsme daleko větší vysokohorskou turistickou hrůzu.

Penziónek, kde jsme spali. 220,-Kč i se snídaní. Když jsme se ptali, kolik stojí snídaně samostatně, bylo nám sděleno, že 20Kč. jen polotovary na ní musely být tak za 30. Majitel byl brňák a točil Černou horu. Což, jak nám vysvětlil mate turisty. Stejnojmenný kopec je totiž také na Pecí a pražáci považují letopočet založení pivovaru z loga na hospodě za výškové metry. Jo a manželka a vlastně jediný personál byla polka.

Ve čtvrtek ráno vyrážíme na tůru - cíl je jasný, Sněžka. Některé výtvory místní novodobé architektury mají pecku. Nemáme žádný baťůžek, takže nejnutnější - vodu a oblečení neseme v obalu od spacáku. Vietnamští prodavači baťůžků to snáší s nelibostí.


Plán ještě mírně pozměňujeme a na vrchol se pasivně vyvážíme lanovkou. Dále chceme pokračovat do Polska na plesa Maly a Vielki staw. Vrchol Sněžky patří plně turistickým davům. Za chvíli se nám ale zmenšuje za zády a my vyrážíme do Polska.

Menší pleso je přístupné a dokonce  u něj stojí turistická chata. Větší pleso se dá vidět pouze shora - jak poznáváme až řádně zdecimovaní při zpáteční cestě.

Po návratu na úpatí Sněžky se vydáváme zpět do Pece přes Obří důl. V jednom žlabu jsou pozůstatky vodárny, která zásobovala starou chatu na Sněžce vodou. Voda poháněla turbínu, která vyráběla energii pro čerpadlo, kterým se část vody vytlačovala potrubím dlouhým 700m s převýšením 392m na Sněžku.

Romantická zákoutí ve spodní části Obřího dolu. V Peci už jsme se sotva vlekli.

V pátek opouštíme Pec a v přestávce deště odjíždíme pryč. Počasí se probírá až kolem poledne.

Vyvedená radnice v Hostinném. O cukrárně ani nemluvím, taky super.

Labe po dešti chytlo docela zajímavou barvu.

Pěkná přehrádka Les království, kousek před Dvorem Králové na Labi.

Po poledni konečně dorážíme do dnešního turistického cíle - Safari ve Dvoře Králové. Začínáme ve volně přístupné voliéře, kde právě probíhá krmení ptáků. Dostávají samé dobrůtky. Červíci dokonce vypadají podobně jako jsou bonbónky ve tvaru mušliček.

Už vím, proč se Věrča tolik těšila na slony. Doporučuji maximalizovat poslední vyřízlou fotku.


Malý potápěčský výlet k moři.


Terárium. Ještšry je radost fotit - pěkně v klidu pózují a nevrtí se.

     

I velká zvířátka už jsou po gáblíku.

  

Vděčné fotografické objekty. Ani nevím co to bylo, ale měli přeběhový tunýlek nad chodníkem.

Potvůrky, zebry, hroši, nosorožec a vláček. Vláčkem se dá zkrátit pěší tůra do poslední části ZOO - safari, která se projíždí vyhlídkovým autobusem.

  

A to je již on - Karosa Safari.

 

Odbíjí šestá a brány se zavírají. Míříme stále dál a dál na jih. U vesnice Ždírec prohlížíme Betlém - přírodní plastiky vytvořené Braunem na popud (a financemi) hraběte Šporka.

Kostel v bezejmenné vesnici. Na večer se úplně čistí nebe.

Na noc dojíždíme k rekreačnímu Velkovřešťovskému rybníku. Jsme ještě docela zdecimovaní po krkonošské tůře a odpoledne v Dvoře Králové nás dorazilo. Usínáme jak neviňátka po lesem s krásným výhledem na celý rybník.

Ráno se probouzíme do krásného dne. Míříme dál směrem Hradec s dalším cílem - památníkem bitvy u Chlumu z roku 1866. Snídani si dáváme v malém obchůdku po cestě a zapíjíme ji "kávou" - nebo co to bylo až v hospodě u památníku.

Hned vedle památníku je BTSková rozhledna a parkurová louka. Nejdřív bez koníků, potom s nimi.


Někteří do toho jdou natvrdo, jiní se překážek vyloženě bojí, ale ještě přeskočí a někteří se bojí tak, že ani neskočí. Tak ty jsem smazal..

Ilegální políčko.

Dva památníky bezejmenným (na fotkách) hrdinům, padlým roku 1866.

Zámek Hrádek. Při naší poslední návštěvě v listopadu jsme se dostali k zámku jen z vnější strany. Konečně si vychutnáváme i nádvoří. Ale nožičky pořád bolí.

Během chvíle se mění počasí. Začíná foukat ostrý severák, obloha se zatahuje a každou chvíli to vypadá na déšť. Takže kolem nového koupacího lomu ve vesnici Roudnice jen navlíkáme další vrstvy oblečení a pokračujeme dál....

...kolem krav pasoucích se zbytky postindrustriálních materiálů.

Je sobota večer, zima a navíc nám došly peníze. Prognózy nevěští na neděli žádnou změnu, takže co už, říkáme si a  v Pardubicích nasedáme na vlak domů. A už nás vítá rozestavěný pisárecký most, vana a naše domácí cukrárnička v Bystrci..

 

ČÁST 1:   Novohradka & Krounka + cesta tam