Navečer vyrážíme směr Pec pod Sněžkou. Cesta vede pořád do
kopce, ale stoupá podél Úpy a nemá nějaké extrémní převýšení. Po pár kilometrech
nám ani nepřipadá, že jedeme neustále do kopce. V horním Maršově je na prodej
zámek. Nad továrničkou čouhá v lese nějaká věž - vypadala docela zajímavě,
ale lézt k ním jsme už sílu neměli. |
 |
Večer trávíme v krásné hospůdce. Ceny lidové, čekal jsme
daleko větší vysokohorskou turistickou hrůzu. |
 |
Penziónek, kde jsme spali. 220,-Kč i se snídaní. Když jsme
se ptali, kolik stojí snídaně samostatně, bylo nám sděleno, že 20Kč. jen
polotovary na ní musely být tak za 30. Majitel byl brňák a točil Černou horu. Což, jak
nám vysvětlil mate turisty. Stejnojmenný kopec je totiž také na Pecí a pražáci považují letopočet založení pivovaru
z loga na hospodě za výškové metry. Jo a
manželka a vlastně jediný personál byla polka. |
 |
Ve čtvrtek ráno vyrážíme na tůru - cíl je jasný, Sněžka.
Některé výtvory místní novodobé architektury mají pecku. Nemáme žádný baťůžek, takže nejnutnější - vodu a oblečení neseme v obalu od spacáku.
Vietnamští prodavači baťůžků to snáší s nelibostí. |
 |
Plán ještě mírně pozměňujeme a na vrchol se pasivně
vyvážíme lanovkou. Dále chceme pokračovat do Polska na plesa Maly a Vielki
staw. Vrchol Sněžky patří plně turistickým davům. Za chvíli se nám ale
zmenšuje za zády a my vyrážíme do Polska. |
|
Menší pleso je přístupné a dokonce u něj stojí
turistická chata. Větší pleso se dá vidět pouze shora - jak poznáváme až
řádně zdecimovaní při zpáteční cestě. |
|
Po návratu na úpatí Sněžky se vydáváme zpět do Pece přes
Obří důl. V jednom žlabu jsou pozůstatky vodárny, která zásobovala starou
chatu na Sněžce vodou. Voda poháněla turbínu, která vyráběla energii pro
čerpadlo, kterým se část vody vytlačovala potrubím dlouhým 700m s
převýšením 392m na Sněžku. |
 |
Romantická zákoutí ve spodní části Obřího dolu. V Peci už
jsme se sotva vlekli. |
|
V pátek opouštíme Pec a v přestávce deště odjíždíme pryč.
Počasí se probírá až kolem poledne. |
|
Vyvedená radnice v Hostinném. O cukrárně ani nemluvím,
taky super. |
|
Labe po dešti chytlo docela zajímavou barvu. |
 |
Pěkná přehrádka Les království, kousek před Dvorem
Králové na Labi. |
 |
Po poledni konečně dorážíme do dnešního turistického cíle
- Safari ve Dvoře Králové. Začínáme ve volně přístupné voliéře, kde právě
probíhá krmení ptáků. Dostávají samé dobrůtky. Červíci dokonce vypadají
podobně jako jsou bonbónky ve tvaru mušliček. |
 |
Už vím, proč se Věrča tolik těšila na slony. Doporučuji
maximalizovat poslední vyřízlou fotku. |

 |
Malý potápěčský výlet k moři. |
 |
Terárium. Ještšry je radost fotit - pěkně v klidu pózují a
nevrtí se. |
|
I velká zvířátka už jsou po gáblíku. |
|
Vděčné fotografické objekty. Ani nevím co to bylo, ale
měli přeběhový tunýlek nad chodníkem. |
 |
Potvůrky, zebry, hroši, nosorožec a vláček. Vláčkem se dá
zkrátit pěší tůra do poslední části ZOO - safari, která se projíždí
vyhlídkovým autobusem. |
 |
A to je již on - Karosa Safari. |
|
Odbíjí šestá a brány se zavírají. Míříme stále dál a dál
na jih. U vesnice Ždírec prohlížíme Betlém - přírodní plastiky vytvořené
Braunem na popud (a financemi) hraběte Šporka. |
 |
Kostel v bezejmenné vesnici. Na večer se úplně čistí nebe. |
|
Na noc dojíždíme k rekreačnímu Velkovřešťovskému rybníku.
Jsme ještě docela zdecimovaní po krkonošské tůře a odpoledne v Dvoře
Králové nás dorazilo. Usínáme jak neviňátka po lesem s krásným výhledem na
celý rybník. |
 |
Ráno se probouzíme do krásného dne. Míříme dál směrem Hradec
s dalším cílem - památníkem bitvy u Chlumu z roku 1866. Snídani si dáváme
v malém obchůdku po cestě a zapíjíme ji "kávou" - nebo co to bylo až v
hospodě u památníku. |
 |
Hned vedle památníku je BTSková rozhledna a parkurová
louka. Nejdřív bez koníků, potom s nimi. |
 |
Někteří do toho jdou natvrdo, jiní se překážek vyloženě
bojí, ale ještě přeskočí a někteří se bojí tak, že ani neskočí. Tak ty
jsem smazal.. |
|
Ilegální políčko. |
 |
Dva památníky bezejmenným (na fotkách) hrdinům, padlým
roku 1866. |
 |
Zámek Hrádek. Při naší poslední návštěvě v listopadu jsme
se dostali k zámku jen z vnější strany. Konečně si vychutnáváme i nádvoří.
Ale nožičky pořád bolí. |
 |
Během chvíle se mění počasí. Začíná foukat ostrý
severák, obloha se zatahuje a každou chvíli to vypadá na déšť. Takže kolem
nového koupacího lomu ve vesnici Roudnice jen navlíkáme další vrstvy
oblečení a pokračujeme dál.... |
 |
...kolem krav pasoucích se zbytky postindrustriálních
materiálů. |
 |
Je sobota večer, zima a navíc nám došly peníze. Prognózy
nevěští na neděli žádnou změnu, takže co už, říkáme si a v
Pardubicích nasedáme na vlak domů. A už nás vítá rozestavěný pisárecký
most, vana a naše domácí cukrárnička v Bystrci.. |
 |
|
ČÁST 1: Novohradka &
Krounka + cesta tam |
|
|