Číňan cup Praděd
aneb polské putování z Jeseníků do Orlických hor

Na letošní víkendový závod bájného Číňan Cupu vyrážím, tradičně kolmo. Chtěl jsem se mírně přiblížit vlakmo, ale IDOSem psychicky vyčerpán jsem hledání vhodného spoje  vzdal. Vyjíždím až z Řečkovic, takže v okamžiku dosažení Rohlenky mám už nejhorší co se týče autoprovozu za sebou. První fotka již má tradici. Na další fotce je kostel v Ivanovicích na Hané v záměrném kruhu.

Že Vysočina je mákem osazena ve velkém jsem si všiml už minulý týden. Ale že to začíná i na Hané... Jo to bude veselo.
Odpočinko - pivně - navigační pauza v Náklu. Zvláštní portál vchodu ke kostelu.

Kousek za tou samou vesnicí nacházím krásný koupací písečný lom. Sluníčko zapadá a tradičně při tom frajeří.

Dlouhá Loučka - tady jsem spal. Na stejném místě musel kdysi spát i Honza Karafiát - zde byl určitě motivován pro sepsání své knihy - tak to tam večer lítalo.

V druhohorách (?) sahalo moře až k Jeseníkům. Tady je jasný důkaz - torzo strážní věže pobřežní hlídky. V nedalekém muzeu si mohou zájemci prohlédnout (dvě) Pameliny fosilie.

Na sraz u Hvězdy dorážím jako první, postupně se sjíždí celý peloton závodníků.

Jako by sám kopec nestačil, ještě se musíme řídit všemi těmito výstrahami.

Další závodníci - nejmladší účastník, 2. nejmladší účastník, nejzahalenější závodnice a Michal, kteréžhoto jsem předjel !

Při cestě na vrchol ze zjevných důvodů nefotím... Dole byla zima, ale vrcholek předčil naše nejhorší představy.

 

Číňan v cíli. Třikrát v cíli.

Den je ještě mladý, ale v takovém nečase nelze podniknout nic jiného, než zalézt do hospody. Spíme na Barborce, takže kam jinam. Kuchyně je zde výborná, obsluha příjemná a na horskou chatu ceny vynikající (z pohledu nás - hostů). Odkroutili jsme si tady skoro 12-ti hodinovku.

 
Tito dva cyklisté ihned poté, co usedli do hospody, začali vymýšlet plán, jak dojet ještě ten den do Brna na kole. Jak se odpoledne krátilo, neustále se v jejich teoretických výpočtech zvyšovala nutná průměrná rychlost až do konečného výsledku - zůstali přes noc.

V neděli ráno odjíždí většina směr Brno, já pokračuji směr Červenohorské sedlo - mám na začátek týdne dovolenou. Od Švýcárny vypadá Praděd ještě nevlídněji než z Ovčárny, dokonce se vrcholek vysílače ztrácí v mracích..

Useknutý kopec Dlouhé stráně. Výjimečný funkční model přečerpávací elektrárny. Za větrných dnů vyrábí vrtule elektrický proud, který vyčerpává vodu do horní nádrže. Za bezvětří je tato energie využívána ke zpětnému roztáčení vrtulí a tvorby větru. Ještě lepší technologie než Temelín.

Červenohorské sedlo. Doporučuji srovnat s fotkou, pořízenou v zimě "tudy ne".

Konečně v Polsku. Takhle vypadá hraniční přechod.

Nyskie jezero - takové malé moře. Od řeky se břeh svažuje pouze na jedné straně, takže hráz je v postatě téměř okolo poloviny obvodu vody. Pohled na hrázi dopředu a dozadu.

Rekreační část.

Na zámku v Otmuchově - těsně vedle.

Druhé jezero - Otmuchowskie je o něco menší a leží asi 10 km proti proudu Nisy.

Rodné město úřadujícího papeže Jana Pavla II Zlaty Stok. Busta z doby, kdy konvertoval k Budhismu.

Můj dnešní cíl je přejet cíp Polska a dojet do Orlických hor. To jsem poněkud přehnal, přejíždím pouze polskou stranu pohoří Kralického Sněžníku a po sjezdu se ukládám ke spánku úplně zmrzlý a hotový. Pára jde od pusy, na tachometru přes 130 km po kopcích. A aby toho nebylo málo ještě v noci sprchne. Na stěhování pod vyhlídnutou střechu nemám sil, tak se prostě zavrtávám do kupky sena. Ráno vypadalo nádherně, po večerní zimě ani památka.

Veselá obdělaná políčka, prosperita, inu Polsko. Turecko by mohlo závidět.

Přes mírné kopečky dojíždím do města Bystrzyca Klodska a mířím přes polskou stranu Orlických hor do údolí Orlice. Cestu volím podél potoka - říkám si, snad se vyhnu velkým kopcům. Takže po dvou hodinách stoupání padá kóta 900 mnm a míjím první lyžařské vleky... Ale je tam krásně. Na poslední fotce je již vidět pohoří Orlických hor.

Pokračuji po toku Orlice polskou stranou - cesta vede krásným údolím. Minulý rok jsme ho projížděli po naší straně. Akorát kvalita asfaltky nic moc, od války, kdy to bylo v těch místech ještě Německo s ní evidentně nic nedělali.

Přejíždím ukrytý přechod v Bartošovicích, který  z naší strany nemá šanci nikdo objevit. Přechod tvoří polňačka, polorozpadlý mostek a dva polští celníci, sedící na zábradlí. Na naší straně zapadám do první hospody kde hoduji a kosti házím psům.

Zemská brána. Minulý rok to tady vypadalo zajímavěji.

Přehrada Pastviny - válím se, koupu se a zase se válím a zase koupu až do večera. Večer si ještě zasprintuju do České Třebové na poslední vlak a hurá domů.