aneb ze Sněžky do Karpat
29.8. - 4.9. 2002
|
Letošní podzimní Číňan cupu začal
zostra a to hned víkendovým závodem v Jeseníkách. Sraz ortodoxních závodníků
byl určen na pátek, já jsme vyrazil kolmo, tudíž o den dřív. Volno
jsem si vzal i na začátek následujícího týdne s cílem vyjet Sněžku
z polské strany. Z práce jsem se vymotal až po šesté, takže má čtvrteční
trasa byla z větší části noční. Celá Haná byla po dešti, teplota
kolem 27°C a vlhkost jak na pracovišti pradleny Marie. Večer ulehám za
Prostějovem - odbočuji z hlavní cesty směr Bouzov - Mohelnice. |
|
| Po ranní opravě defektu pokračuji dál na sever. První zastávku dělám v lázních Slatinice - nic moc zde není, druhou na zámku v Náměšti na Hané. |
|
| Poněkud se zamotávám v kopcích kolem Bouzova, při dojezdu do Mohelnice přečkávám menší déšť a dál pokračuju opět po hlavní směr Šumperk a Velké Losiny. Zde mířím do termálního koupaliště a lebedím si, prostě relaxuji - válím se, čtu si a pokukuju po lázeňských hostech. Raději se vracím ke knížce. |
|
|
| Koupaliště zavírá v 19:00 a já vyrážím do Koutů nad Desnou, kde již Číňan zahájil slavnostní hostinu. Restaurace útulná, s ubytováním, obsluha nepopsatelná. Historky jsou natolik neuvěřitelné, že je ani nereprodukuji. |
|
|
| V sobotu ráno závodíme. Start je odkládán tak dlouho, až i počasí dojde trpělivost a svatý Petr nás pěkně kropí. Vcelku promrzlí a durch (zkrz) promočení dojíždíme do našeho hotelu, kdo má, obléká suché věci a Číňan dekoruje vítěze. |
|
|
| O obsluze už jsem se zmiňoval. Jednohlasně se usnášíme a odcházíme do další hospody. Neudrží nás ani zátiší se zámkem a Alpami. |
|
|
| Několik odpadlíků situaci vzdává a mizí směr Brno. |
|
|
| Po vydatné večeři v sousední hospodě (normální obsluha nám po předešlých zkušenostech připadá jak boží zázrak) degustujeme tekuté speciality. Zde na fotce Hejkal. Respektive čtyři Hejkalové. Hrůůůza, ještě že nejsme v lese. |
|
|
| Řádně posilněni měříme své síly na motokárové závodní trati. I když motokáry bez motoru, že... |
|
|
| Na klipech můžete vidět úroveň
jízdy jednotlivých závodníků. Velilost každého klipu kolem 1,1
MB.
|
| Zkoušíme další typické letní sporty - Jerry trápí lyže - bagříky. |
|
|
| No a hurá zpět do milované hospůdky na nějakou dobrotu. Nyní to je kladivo. |
|
|
| Nevaří tak sbíráme odvahu a vracíme se do hotelu, kde jsme ubytovaní. I tady mají různé dobrůtky. |
|
|
| V neděli část výpravy odjíždí na prohlídku EDS (elektrárny Dlouhé stráně) a po vydatném obědě domů. Já pokračuji v původním plánu: přejet přes sedlo do Polska a pokračovat do Krkonoš, kde opět přejet přes Sněžku do ČR. Počasí je dole přijatelné, jak se zvedá výška vjíždím do mraků a začíná pršet. Předpokládám, že na druhé straně sjedu dolů a pod mrakama bude zase sucho. Joj - prší tady pořád. Do Jeseníku dorážím opět úplně promočený a absolutně promrzlý. Rekapituluji plán a sedám na první vlak, který bere zjednodušeně kola - do Přerova. |
|
|
| Uslzená Ramzová z okna vlaku. |
|
|
| Za Přerovem dojíždím do první vesnice a zalehám na tribuně místního FC. Ráno mně probouzí krásný podzimní den - sluníčko, vítr a relativně teplo. |
|
|
| Osnuji nový plán: pojedu do Bílých Karpat a vyjedu na Velký Lopeník - jediný kopec, kde jsem v těchto končinách ještě nebyl. Vyrážím směr Otrokovice. Na následující fotce jsou rybníky u Tlumačova. |
|
|
| Radnice ve staré části Napajedel. |
|
|
| Tady zraje pěkný písečný lom. Cesta u vesnice Topolná. |
|
|
| Tady jsem si udělal malou pauzičku na svačinku a noviny. |
|
|
| A to už jsou Karpaty. Z Uherského Brodu jsem jel na Mikulčin vrch. Před odbočkou na na tento kopec je lom Rasová - přírodní rezervace. Pamatuju se, že když jsme byl malý, tak tam bylo tolik vody, že se tam i koupalo. |
|
|
| Rekreační středisko Kopánky - žije už jen hotel. Chatky a příslušenství úplně zanedbáno. Na druhé fotce je pohled dolů na přehrádku Ordějov. |
|
|
| Mikulčin vrch. Nevím, jak to tady v současnosti se zimními sporty vypadá - šlepry se zdají celkem udržované. I nové penziony zde stojí (v ostrém kontrastu se starými zanedbanými chatami). |
|
|
| Z Mikulčina vrchu začíná to správné maso - výstup na Velký lopeník. Na první fotce pohled z údolí vpřed a na druhé z vrcholu vzad (v pozadí Mikulčin vrch). |
|
|
| Po zdolání řádného převýšení pokračuje cesta po hřebenu, kudy probíhá současně hranice se Slovenskem. |
|
|
| Hurá ! Vrcholová fotka, Velký Lopeník 914mnm hraniční kámen (a já). |
|
|
| Cesta dolů byla dosti drsná - ani na focení nebyl čas. Kolo jsem vedl houštím sklonem tak 45°. Trochu jsem se zamotal a vyšel na Slovensku, opět jsem se zamotal a vyšel u nás no a když jsem vyšel na silnici byl jsme radostí bez sebe. Nikomu s kolem nedoporučuju - optimální je vrátit se stejnou cestou (na sever). |
|
|
| Pohled na celý hřeben Lopeníku. Z dálky vypadá jako mírný kopeček. |
|
|
| Na silnici mně ihned otrnuje a vymýšlím další skvělý plán - ještě večer (slunce už bylo za obzorem) vyjedu na Velkou Javorinu. Tento kopec jsme poprvé zdolal v roce 2000 - malý cestopis zde. Sjíždím k hraničnímu přechodu Strání, na benzínce nakupuji drobný proviant a vyrážím po cyklostezce. Vzdálenost od vrcholu 25 km, tma na krku. Jo, to byl nápad. Cesta vede lesem, tma je absolutní, cesta drsná štěrková, stoupání řádné. A navíc mám nepřekonatelný strach z vlků !! Naštěstí potkávám jen policajty na motorkách, kteří chtějí peníze a život. Vlastně chtěli jen pas a pustili mně dál. Ani se nějak moc nedivili, asi už viděli ledacos. Konečně dojíždím o půl 11 na vrchol. Je tady zima taková, že než namačkám ze spacáku pár SMS mám úplně zmrzlé prsty. Vše je vyváženo neopakovatelným pohledem - úplně čisté nebe s miliardou (možná s víc) hvězdami, v údolí světla z milionů (možná míň) vesniček. Na fotce je typické silueta Javoriny tvořená dvěma vysílači. |
|
|
| Ráno nejsem líný a vylézám ze spacáku na východ slunce (hned potom zase samozřejmě zalézám zpět). |
|
|
| A to je vrchol v detailech. |
|
|
| Opět se rozmýšlím kudy dál. Je úterý, ve čtvrtek musím být v práci. Při pomyšlení na sjezd po štěrkové cestě volím variantu sjezdu na Slovenskou stranu (celý vrchol je Slovenský). Cestu znám z výletu před dvěma lety. Vede sem slušná asfaltka, prvních 10 km mám průměr 37km/hod. Vymýšlím opět skvělý plán - rozjet to podle Váhu až do Sence na Slunečná jezera. Tak jedu. A už je tady první nepříjemnost na cestě. U Čachtic jsem nucen deflorovat několik místních pan, které toho už měly dost. |
|
|
| Jsou zde chmelnice a chmel roste všude kolem. |
|
|
| Hlavní rozvod jaderné elektrárny. |
|
|
| A to už jsou slunečná jezera. Jsem ušlapán jak výkonná pracovnice Red lights district - skoro bez zastávky mám v nohách 120km. Jezera jsou úplně bez lidí a voda je až neuvěřitelně čistá. Je sice chladnější, ale ještě úplně v pohodě. Plně se věnuji melounu a slovenskému tisku. Teď před volbami je to tady docela zábava číst. Vlado asi zase nebude ve vládě, škoda. Žádné nové písničky nebudou. |
|
|
| Chrobák na karimatce. |
|
|
| Večer s hrůzou zjišťuju, že v rekreační části jezer už skončili sezónu a všechny stánky jsou zavřené. Naštěstí je tady jistota - restaurace Zelený dvůr a skvělé halušky. Navečer vyjíždím směr Pezinok. Už za tmy vyjíždím na vrchol Malých Karpat kde uléhám na našem oblíbeném místě - v cíli trati Matador u zrušeného hotelu. |
|
|
| Ráno pokračuji směr Malacky - cesta vede vojenským uzemím přes písečné usazeniny a krásným borovým lesem. |
|
|
| Už chápu, proč ta Kofola na Slovensku divně chutná. Ale nebýt toho, že ji piju docela často, bych rozdíl nepoznal. |
|
|
| Zámek Malacky. Onehdá jsme tady objevili synagogu, třeba časem změním názor jako o nejhnusnějším slovenském městě. |
|
|
| Kousek od českých hranic zatáčím na cyklostezku (než se ztratím). Mají tady bombastické plavidlo na pročišťování kanálů. Jako v Číně. |
|
|
| Odpoledne se ještě válím na písečném lomu v Nové vsi (pokud vás zajímá jak to tam vypadá) a domů jedu vláčkem. |
|
|
