|
Letošní hory, konající se těsně na pomezí konce války a nástupu vlády V.K. byly pod tvrdou taktovkou sportovce z nejpovolanějších - pana Ptakopyska. Suchý trénink s názorným předvedením základních lyžařských postojů byl započat již téměř s ročním předstihem v pravidelných kurzech v Židenicích. Na následujících snímcích vidíte pana Ptakopyska v akci. Záznam jeho prvního letu na padáku byl bohužel pro momentální indispozici zaznamenán naležato, proto jej zde nezveřejňujeme. |
|
|
|
Pan Ptakopysk je osoba více než zúčastněná. Víte, z které pozice vedl výstavu Pragoalarm 2002 ? |
|
|
|
Ale zpět k horám samotným. Díky výše popsaným akcím je jasné, že sportovní aktivity pana Ptakopyska nejsou všem milé. Samozřejmě - komu se to nelíbí - nesportovci. Tito a osud se k němu zachovali více než podle. Ihned po pátečním příjezdu do sedla Ramzová visel. |
|
|
| Skupinové foto většiny výpravy. Vytištěním, vystřižením a slepením získáte pěkný prostorový snímek. |
|
|
| Okénko první pomoci. Horká voda a kapitán Morgan. |
|
|
| Tak tady jsme se vozili. A že nám to šlo! |
|
|
| Dopravní značky - naši věrní pomocníci. |
|
|
| Očekávání startu. Myslí si, že když budou lítat v zimě, neskončí jako pyšný Ikaros, parchanti. |
|
|
| Naše oblíbené odpolední zastavení v chatě na Šeráku. Chladná Holba, dobrůtky a bernardýn, kterému Čaďous závidí ocas. |
|
|
| Ale hlavně ty panoramata. Jako z kalendáře. |
|
|
| Několik dalších momentek - příroda, opilci sněhulák a tak. |
|
|
| Podvečerní Ramzová. |
|
|
| Večer na chatě ve znamení perníku (samozřejmě nešlo o žádné drogy, pouze o THC). Někdo se blbě křenil, jinému vyšlehl plamen z něčeho, co vůbec nemá a další se zase necítil ve své kůži. |
|
|
| Pan Ptakopysk to už nemohl dále snášet a raději vylezl na lustr (po svém oběšení byl reinkarnován do podoby pana Ptakopyska s opileckými sklony). |
|
|
| Po vytažení první lahve rumu se po ní z lustru vrhá bez možnosti záchrany. |
|
|
| To jsme si tak jednou řekli, že zajdem na Šerák na jednu Holbu. Výstup z lanovky. Ten zvládají všichni. Samozřejmě až na Žanečka. Tedy ne že by nevystoupil... |
|
|
| A takhle to dopadlo, když jsme dopili. |
|
|
| Středa je zasvěcena výletu. S Larsem vyrážíme z Čerňavy směr Šerák, Keprník, Vřesová studánka a Červenohorské sedlo pěšky, dál busem do Jeseníku a vláčkem do hospůdky na Ramzové. Jestli nebylo lepší sejít těch pár kroků dolů z chaty přímo do hospody. V prvním stoupání si to Lars určitě říkal. Jeho zpoždění se natahuje a natahuje - najdete ho na druhé fotce vůbec ? Fouká pořádný povichr, takže horní trasa lanovky nejezdí. |
|
|
| Ale stojí to za to. Výhled, jak se patří. |
|
|
| V hospodě na Šeráku jsme sami. Samozřejmě bernardýna, obsluhu a všudypřítomný smrad nepočítám. |
|
|
| Vrchol Keprníku. Tady fučí tak, že se to ani nedá popsat. Udržet se na nohách je docela problém i pro nás, podsadité chasníky. Jedna podvyživená blondýna je unášena větrem téměř 30 metrů. Poté je zachycena skupinu trpaslíků, kteří ji brutálně znásilňují a zakopávají pod sněhovou horou. |
|
|
| Mimozemšťan ? |
|
|
| Vřesová studánka a Praděd. Ten je vidět odevšaď. Blížíme se k cíli výpravy, Červenohorskému sedlu. |
|
|
| Za Vřesovou studánkou potkáváme tři jeptišky na běžkách. Fakt nekecám. |
|
|
| Tudy asi ne. |
|
|
| Poslední den. Výlet na Šerák, to už je malá tradice |
|
|
| Tak ahóóój chatičko, ahóóój Ramzová ! |
|
|
|
|
