|
letošní 28. říjen vychází na čtvrtek, takže v pátek do práce nejde snad nikdo. Počasí je hlášeno nevalné, ale fronta má přecházet středem republiky. Nabíráme směr sever, což se nám, jak zjišťujeme později vyplácí. Ve čtvrtek je pošmourno, Věrča řídí, já naviguji. Naším cílem jsou Jizerské hory. První zastávka je nad Hořicemi, kde je skvělá stavba - věž nezávislosti. Pořádají se tam i motocyklové závody, ale mně do tandemu nevzali, parchanti. |
 |
| Protahujeme těla a děláme si malou procházku na nedalekou (zavřenou) rozhlednu. Po cestě je strom, jezírko, pes, pole a rozcestník. |
 |
| Další zastávkou jsou Lázně Bělohrad. Místní zámek, silně zanedbaný. |
|
|
| Čůrající chlapeček u jednoho z lázeňských domů. |
|
|
| Cesta k jednomu z léčivých pramenů vede krásným lužním lesem. |
|
|
| V podvečer dorážíme konečně do Jablonce. Děláme krátkou procházku městem zakončenou skvělou večeří v místní pizzerii. městu dominují dvě hrozné stavby - Nová radnice a kostel Nejsvětějšího srdce, obě hrůzy ze začátku 30.let. |
|
|
| Na Jablonci je super umístěná přehrádka přímo uprostřed města. Pokus je tady aspoň dva dny pěkně, určitě se dá i koupat. |
|
|
| Večer dorážíme do janova, kde máme zamluvené ubytování v penzionu Bramborka, relativně dobré včetně ceny. Nad Janovem jsou dva kopce. Malý a Velký Semering. Když jsme se ptal paní hoteliérky, jestli to má nějakou souvislost s Alpama, řekla že asi jo.... |
|
|
| V pátek zrána vyrážíme konečně do hor. V údolích mlha, ale nahoře se počasí krásně probírá. Z Josefova dolu nejdřív šplháme na Mariánské boudy a odtud zacházíme na protrženou přehradu. Je to pozůstatek sypané hráze, která se protrhla v roce 1916 po asi roce provozu. Od horního přepadu vede kanál do vedlejšího údolí, který měl sloužit k odvodu vody pří záplavách. |
|
|
| jak říkám, počasí se vypočasilo. |
|
|
| Cesta dál vedla na Čihadla, opět přes Mariánské boudy. Jizerky jsou optimální pro kolo. Rovné, panelové a asfaltové cesty. jen je nutné překonat výchozí (dosti pekelné) stoupání. |
|
|
| Čihadlo.rašeliniště na rozvodí severního a černého moře. |
|
|
| Zpět jdeme podle říčky jedlová s vodopády. Jo a cesta vede jedlovým dolem. |
|
|
| Večer se samozřejmě necháváme strhnout Babylonem. tak nacpáno, jako ten den jsme tam ještě neviděli. V sobotu ráno přejíždíme autem až na druhou stranu hor. V Tanvaldu se zastavujeme u Riedlovy vily. |
|
|
| Jedem kolem přehrady Souš. jedna z nádrží na pitnou vodu, ve které se nesmí koupat a i autem se kolem nedá jet celý rok. |
|
|
| Konečně dojíždíme do vesnice Hejnice a šlapeme pořád a pořád nahóóóru. Ve vesnici je významný kostel navštívení Panny Marie. A nahoře na obzoru už se rýsují dva skalní zuby - Ořešník. |
|
|
| Výstup byl tvrdý. já navíc na zádech nesl celou dobu zajíce. |
|
|
| Vrchol je fakt dosti strmý. Výhled dolu tone mírně v mlze, výhled nahoru je ztracen v mlze totálně. |
|
|
| Zátiší. |
|
|
| Po chvíli docházíme - to už za trvalého mrholení - k vodopádům na Sloupském potoce. |
|
|
| Je tady zajímavost - Štolpišská silnice. Povodní poškozená silnice, která se prodírá až na vrcholky hor. Prší tady stále víc, tak raději po této silnici scházíme zpět do Hejnice. |
|
|
| Cesta je pěkná, voda se snaží ukázat v co nejlepším světle. |
|
|
| Dole je voda už poklidná. |
|
|
| Dál pokračujeme do lázní Libverda kde je....kromě krav samozřejmě....a (hnusné) cukrárny samozřejmě... |
|
|
| restaurace obří sud. JO, to je tedy turistická atrakce... |
|
|
| V neděli se chceme jen podívat na zámek Frýdlant, kde jsme kdysi pracoval. Ten obrovský hotel na fotce je přípravna vody. |
|
|
| Bez Ještědu pryč nemůžu. bez medvídka taky ne. |
|
|
| Frýdlant. |
|
|
| Radnice na náměstí. |
|
|
| Poslední zastávka je úplně na polských hranicích, u vesnice Višňová, kde se nacházejí Pohanské kameny. Brrr, až z nich jde strach :-) Ani najít je nebylo jen tak. |
|
|
| Po cestě zpět splácíme dluh a navštěvujeme restauraci u kanonýra Jabůrka, který jsme marně hledal při letním cyklovýletu. |
|
|
