|
Jakým způsobem tento poslední prázdninový víkend absolvovat vedeme odpoledne pres ICQ s Věrčou zásadní debatu. Já jsme pro variantu klasickou - spacák, Věrča zastává variantu spacákfree a penzion. Nakonec se podřizuji, pamatuji, že při jednom výletu skoro ve stejnou dobu na stejné místo jsme stejně po jedné noci, kterou Verča protřásla zimou pod střechou stejně skončili (já spím tvrdě i v mrazu, chladu a zvířecím šustotu). Přibližujeme se do Ostrova nad Oslavou vlakmo a míříme do vísky Nové Veselí, současného to působičtě bývalého premiéra, čuňáka Zemana. Pravda, okolí je malebné. A dokonce ani žádné omačkané stromy nepotkáváme. |
 |
| Jeden z těchto baráčků je jeho. |
 |
| Začíná se pomalu smrákat, přes Sázavu a Žďár směřujeme do Maršovic na Rychtu, kde se chceme ubytovat (kde jinde taky). Ze Sázavy do Žďáru jedeme podél zrušené trati krásným úvozem. Do Nového města přijíždíme už za tmy docela řádně promrzlí. |
|
|
| Ještě že nám na cestu svítil lampión. V západu slunce se také málem stáváme svědky havárie - kolize motorového rogala s tryskáčem. Nakonec se těsně míjejí. |
|
|
| Po vydatné večeři a 12-ti hodinovém spánku vyrážíme za ranního kuropění vstříc novým dobrodružstvím. Nakupujeme snídani, denní tisk a přesunujeme se do Zubří, kde chceme uspořádat ranní piknik. Rybník poněkud míjíme, ale nakonec dorážíme do rekreačního střediska BVV, kde je sice maličký, zato mně ke koupání vyloženě přemlouvá. Na strání nad střediskem se lze v zimě provézt na pneumatice. |
|
|
| Nádržka je plná hladových kaprů, piraní a jiných nástrah. Takový jsem hrdina, že se tam klidně koupu. |
|
|
| Po louce probíhají divní lidé s anténami. Zatím nevíme o co jde, na pokřik "počkej" nereagují. |
|
|
| Dorážíme k hlavnímu Zuberskému rybníku a zjišťujeme, že má porušenou hráz a je (už asi několik let) vypuštěný. |
|
|
| Dále pokračujeme lesem k cíli našeho putování (ten je zatím tajný - pokud jste to dočetli až sem, tak abyste vydrželi až nakonec). Tady se konečně vysvětluje, koho to pořád potkáváme. V místních hvozdech se koná mistrovství v radiově naváděném orientační běhu. |
|
|
| Na kraji lesa stojí malebná chatička a u ní paní malířka. Verča se dovoluje a pořizuje fotku. Paní to nevadí, jediná její podmínka je, abysme to nadávali nikam na internet. No za co nás má! |
|
|
| Malebná zákoutí vysočiny. |
|
|
| A jsme tady! Dlužno říci, že pouze díky Věrče, já bych ještě teď bloudil po lese, studoval mapu, lišejníky a hledal to. Místo zastřelení poslední ho vlka na Vysočině. Bylo to v roce 1830 revírníkem Marzíkem a vlk vážil přes 40 kg. Doporučuji si přečíst povídání. |
|
|
| Poslední zastávka je na nejvýše položené zahrádce nejvýše položené hospody nejvýše položené vesnice Studnice. Opět fotím místní antény. Jednou určitě zjistím k čemu jsou. Na žluté značce směrem na Maršovice je na kraji vesnice maličký lom. Voda je úplně zkažená. |
|
|
| Už se schyluje, ale mraky se protrhávají a sluníčko ještě trochu hřeje. Dáváme malou válecí. |
|
|
| Neleníme a těsně před západem slunce si vyšlapáváme kopec nad Maršovicemi s vodárnou. Rozhodně to stálo za to. |
|
|
| V neděli už jen zvolna míříme směr Brno. Jedem naprudko po státovce směr Bystřice. |
|
|
| Zastávku děláme na Domanínském rybníku. Dělá se krásně, koupeme se a zastávka se protahuje až do tří odpoledne. Počasí se začíná mírně kabonět. |
|
|
| Ukončení sjezdu do údolí Svratky ve Štěpánovicích. |
|
|
| Housenka samec. |
|
|
| I ve Svratce se dá potápět. |
|
|
| Není se čemu divit. Taková pěkná zákoutí zde jsou. |
|
|
| Ještě stíháme zákusek v Nedvědicích, večeři v Bitýšce, v Doubravníku zdravíme motoristickou sekci z Čebína a hurá domů. |
