Běžkování na Vysočině
víkendy 6 a 13. 3. 2004

6.- 7.3.2004 Maršovice
Zima stále trvá, ve své panelákové klícce jsme celý týden, o víkendu (v sobotu ráno - spíše dopoledne) neváháme a nabíráme lyžovací směr Nové Město. Při poslední akci jsem měl drobný problém s botou, ale suverénně jsem ho vyřešil standardní ševcovskou technologií založené na chemoprenu a lepicí pásce. Vše se zdálo v nejlepším pořádku, až do chvíle pořízení následující fotky. Malý pád na zadek a má oprava odchází vniveč. Co už. Vracíme se zpět na Rychtu (kde jinde bychom také mohli být ubytovaní) a vyrážíme na tůru pěšky bez lyží.
Ač na fotkách se nezdá, je řádná zima a drsně fučí. Jdeme z Maršovic po silnici směr Rokytno. 
Vysílače za vesnicí Studnice - můj tradiční foto cíl.

Pasecká skála. Dnes, dokonce vystoupáváme na vrchol.

 

Rybník Medlov. Obcházíme ho s jasným cílem - nejbližší hospoda u Tří Studní.

Fučí a sněžná fréza, odhazující sníh proti větru koná dosti neutěšenou práci.

Konečně dorážíme k Sykovci a  v restauraci hotelu Vysočina degustujeme svařené víno a další pochutiny. Už se smráká, když vyrážíme zpět do domečku, do Maršovic. Vracíme se až za tmy, promrzlí až hanba povídat. Naštěstí vše vyvažuje skvělá večeře. V neděli opět lepím botu a odvažuji se na běžkách. Nabíráme včerejší původní směr - Pohledec a Zubří.

V Zubří je vlek na pneumatiky. My bohužel vyjíždíme na horní stanici, takže jízdu nemůžeme vyzkoušet (sjet to dolů na běžkách by byl podstatně děsivější zážitek, než na pneumatice).

Mlhou a cestou necestou dojíždíme až do Studnice. Tam v hospůdce zjišťuji, že špičku boty jsme zalepil důkladně a drží. Toho ale podle využívá pata, která následuje přikladu špičky...

Nakonec to bota vydržela a nemusel jsem zbytek jít v ponožkách. Rychle pozdní oběd na Maršovské Rychtě a domů.

13.-14.3 Milovy
Tento, pravděpodobně poslední běžkařský výlet je možný díky cyklosportu Lasl, jelikož mi Luboš prodává nové (zánovní) běžkařské botky za pouhých 200,- Kč.

Jako výchozí bod volíme Milovy, kde se ubytováváme v penzionu Poslední Míle. Za 200,- Kč na osobu dostáváme celou chatku, vcelku standardního komfortu. Do hospody to není dál jak 300m, takže pohoda. Počasí už dostává jarní ráz, je sice mlha a pod mrakem, ale teplota se šplhá k 10°C a sníh kvapem taje.

V sobotu vyrážíme směr Kadov, ochutnat místní drink - Kadovánek. Stejný nápad má dalších asi 50 lyžařů. Místo v hospodě je tak tak.

Dále pokračujeme směr Fryšava, kde nelze vynechat další super hospůdku. Když se vydáváme na zpáteční cestu, která má v optimistickém předpokladu 10 km, už se začíná smrákat. Domů dorážíme na hranici tmy.

Úbor ala Žaneček, nelze nezvěčnit.

V neděli vyrážíme na okruh do vedlejší vesnice Křižánky (není zde použitelná hospoda !!!) a na skalní útvar Čtyři palice.

V Křižánkách se k nám přidává jakési psisko a celou túru (přes 10 km) až zpět k autu do Milov absolvuje s námi. Dokonce se mnou šplhá i na vrchol Čtyř palic, kam odmítla jít Verča. Cestou dolu mu ale musím mírně pomáhat.

Nakonec nám nezbylo, než se převléknout, rychle skočit do auta a ujet mu, chudákovi.