Jak říká klasik undergroundu londýnské druhé vlny, člověk, který formoval celé hnutí okolo legendárních kapel The bit of eye's dark nebo Apocalypse now nezapomenutelný M. T. Wheel: "No more tooths for Helen". Málokdo s tak reálnou nadčasovou vizí zrevidoval celý myšlenkový tok jedné  generace ostrovních teenagerů, která ač oslovována oficiálními médii, prezentovanými zejména multimediálními projekty, které v té době nacházely své místo mezi rozhlasovými a TV standardy a jejímiž kořeny byli v širokém spektru zástupci polooficiálních sound & noise systémů, zůstávala ve své vnitřní podstatě věrna informačním mediím, vydávaných "samizdatovou" cestou bez využívaní v té době již běžně přístupných masových technologií. Právě tato drsně naturální tvář, podaná bez sebemenšího pozlátka, která dělá dlouhé nosy na zástupy tlačící se v anonymitě integrovaných výrobně - civilizačních aglomerací byla právě to, co této willonovsky prokleté generaci chybělo. Vlna odporu, inicializovaná snahou integrace s US právním systémem po zrušení prvního dodatku ústavy (masově oslavovaného zejména vetrerány II. kuvajtské mise) vytvořila vhodný prostor pro široký a potenciálně perspektvní směr, primárně následovaný intlektuálními skupinami a později i celou řadou drobných, v té době nijak neoslovovaných a tedy snadno ovlivnitelných proudů. Tituly jako Kate, Wife and Life, Thunderbolt či Flowers se staly ač nevědomky základem kultury, kterou dnes již všichni považujeme s trochou benevolence a notnou dávkou rouhačské nevděčnosti za bulvár a o nějaké revoltě lze hovořit opravdu pouze s historickým nadhledem, přestože mnozí pamětníci stále tuto kulturu považují za vrcholek a nejsou schopni jakoukoliv cestou asymilovat současné trendy, objektivní cestou hodnocené přece jen v jiné kvalitativní třídě.