část 1.aneb nahoru 1300 m na 16 km
Přejdi na:
část 2. aneb dolů 87 m na 287 km
|
Díky organizátorovi Markovi z Kolínského Zálabí letos opět míříme směrem na jih a směrem do kopce - tentokrát k počátkům řeky Inn. Výlet si ještě prodlužujeme, a při návratu se necháváme ve zmenšené sestavě 4 lidí vysadit v Linci a sjíždíme Dunaj (2. díl). Ale nepředbíhejte, pane!. Odjezd byl sice nepatrně (o 12 hodin) odsunutý, ale nakonec naše očekávání jednoznačně předčil - opravdu jsme odjeli ! Jen autobus musel díky zpoždění nabraném v Chorvatsku (!?), jež jsme překlenuli 12-kama z Plzně stavět častěji než městská doprava. Po absolvování posledních dvou nutných zastávek - na večeři za kačky a v duty free nás překvapují řidiči a upravují autobus do lůžkové úpravy. Kdo neviděl, neuvěří. |
 |
| Brzo ráno dorážíme do kempu v městečku Otztal-bahnhof
(opravdu to je název vesnice) a v ospalém zmatku stavíme stany. Na této fotce jsou hned dvě zajímavosti naráz:
1) premiéra našeho nového stanu, toho času již reklamovaného zpátky v obchodě :-( 2) vyfocený JÁ. |
|
|
| Autobus nás ještě vyváží až k hranicím se Švýcarskem, kde v městečku Pfunds konečně sedáme na kola a vyrážíme. |
|
|
| Klasická rakouská zákoutí - typické vesnické kunsty. |
|
|
| Celou cestu je na co se koukat - hrady, hory, doly a veselí Rakušáci. |
|
|
| Inn pramení ve Švýcarsku u Svatého Mořice a tady už má docela sílu. Asi po 40 km projíždíme větším městečkem - Landeckem. |
|
|
| Druhá fotka s krásným mladým princem byla naneštěstí rozmazaná. |
|
|
| A to je již ve stínu mraku schovaný cíl naší cesty. Ještě drobná osobní krize při hledání kempu (pravdu jsem měl ale já - opravdu byl u silnice, kterou jsem určil. O směru jsem se nezmiňoval), koupel v bazénu a věnujeme se degustaci vín. |
|
|
| Druhý (cyklovací, jinak vlastně třetí) den (čtvrtek) se opět necháváme vyvézt nahoru, k začátku jednoho z přítoků Innu, říčky Otztaler Ache do horského městečka Solden. Spodní část lanovek leží asi ve 1400m, kopce kolem jsou třítisícovky. Počasí nahoře nic moc, je sychravo a teplota kolem 10°C. |
|
|
| Všudypřítomné krávy. Velký úsek cyklostezky vede klasicky přes pastviny, kam se musí při vjezdu otevřít vrátka. Červené dresy se nedoporučují. |
|
|
| Mechanická čarodějnice. Jediná škoda, že nefoukal vítr. |
|
|
| Vodopád u vesnice Umhausen. Přijíždíme k němu za krásného počasí, zatahuje se rychleji, než jsme očekávali. Prší naštěstí jen chviličku a schovat se je kde. Ovšem každý déšť v Rakousku stojí nejméně 3 kila... Hospody jsou tady na každém rohu... |
|
|
| Hřiště pro pověstnou tyrolskou hru proslavenou i u nás - sekeráčka. |
|
|
| Na zelené proláklině uprostřed kopce jsou
krásné baráčky. Chtěl jsem k nim vyšlápnout leč můj nápad se nesetkal s
pochopením. Věřící zde zřejmě nevyznávají klasické křesťanství, podle místních byla začátkem letopočtu na Golgotě v Jeruzalémě kovárna. Vjezd do našeho kempu. Výkladů, co symbolizuje socha bylo až přespříliš pro zveřejnění. |
|
|
| Třetí den opouštíme definitivně kemp a míříme do Innsbrucku. My drsní se nenecháme pasivně vést z kopce řekou a volíme cestu přes sedlo Kuhtai v nadmořské výšce 2020 m. Převýšení 1300 m překonáváme na 16-ti km. Začátek nevypadá zrovna optimisticky, vrcholky se ztrácejí v mlze. |
|
|
| Krávy se tady volně pasou v lese, jednu jsem viděl dokonce okusovat smrček. |
|
|
| U sedla Kuhtai jsou dvě vodní elektrárny. Dolní ve výšce 1800m, to už jsme skoro nahoře. |
|
|
| Na startu se vybraní jedinci chvástali, že do kopce běžně jezdí 15km/h. Nakonec kolo vedli. Oni totiž kolem Kolína kopce nejsou, to ví každé malé dítě. |
|
|
| 7 statečných a jedna nejstatečnější. |
|
|
| Tady je vidět hráz horní přehrady, postavená přímo nad horským centrem Kuhtai. To by byla potopa ! |
|
|
| Několik typických zákoutí, pak už jen vyšlápnout poslední kousek do vesnice (tvořené pouze hotely) a rychle do hospůdky. Fučí tady a rtuť se klepe zimou na 12°C. |
|
|
| Místní specialita, polévka s knedlíčkem. Knedlíček byl přes celý hrníček a plněný uzeným masem. A kdo tlačil, dovnitř nesměl ! Docela nás překvapují nesezónní ceny - ubytování s polopenzí za 20 šošounů (éček), docela dobrá cena. |
|
|
| Sjezd byl bombastický. 25km jen brzdit a kličkovat mezi krávama. Ovšem my víme, že kdo brzdí nevyhrává a ani vrtulníkem se nikdy neprolétne... |
|
|
| 60, cha . Kdo by odolal. |
|
|
| Já jsem říkal, když jsem to fotil, že tam nebude nic vidět.... |
|
|
| Poslední den nás čeká krátká etapa - prohlídka turistického Innsbrucku a dojezd do městečka Jenbach asi 30 km níže po proudu. Innsbruck leží asi v 700 mnm, kopce kolem ale mají přes 3000. Městské centrum je kýčovitě turistické. Satelitní čtvrti tvoří pozůstatky olympijských vesniček. |
|
|
| Schválně jsem vyřízl detail, abyste viděli, že kreslí asi někoho úplně jiného ? |
|
|
| Kolíňačky, kolíňáci a my v Milanově brýli. |
|
|
| Turistické kýče. Zvláštní, že místo tyrolského chasníka vypadá Věrča jak krásná bytost z Pána prstenů. |
|
|
| Místní doprava. Šaliny a lanovky. |
|
|
| Pod Innsbruckem se údolí rozšiřuje a cesta je úplně pohodová. |
|
|
| Že by se tudy nemělo jezdit ? |
|
|
| Dál a dál. |
|
|
| Klášter v cílovém městečku Jenbach. |
|
| Tady nakládáme kola a loučíme se s Alpami. Většina pokračuje domů do Kolína, nás čeká noční probuzení a vysazení v Linci. Ale o tom až v druhém dílu. |
