4. - 14. 7
[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ]
| Po ranní snídani ve stánku u rybníku Mydlák kousek od Zlivu odbočujeme ze směru na Budějovice a vyrážíme na UNESCO chráněnou vesnici Holašovice. Po cestě míjíme pár zajímavostí - starý most nad brčálem ve Zlivu. | |
|
|
|
| Rybník Dehtář - jeho část je po určitou roční dobu chráněna organizaci Birdlife international. Nicméně byl zelenější než Peprmintový likér. | |
|
|
|
| Kostelík s malinkatým Darem. | |
|
|
|
| A to už jsou Holašovice. Na první pohled nic moc, ale na celé návsi jsou samé původní stavby. Pod UNESCO byly zapsány v roce 1998. Nejzajímavější stavbou byla bezpochyby hospoda. Točili tam pivo a vůbec... | |
|
|
|
| Kostel v Dubném s čapím hnízdem. | |
|
|
|
| Budějovice jsme jen projeli (pod mým vedením, tudíž ne sice nejkratší, ale zato nejnepříjemnější cestou po hlavních cestách za provozu těžkých kamionů). | |
|
|
|
| Jen tam houpnout. Bohužel byly za plotem navíc ve fabrice kde se vyráběly s vrátným nadohled. | |
|
|
|
| Locus perennis - základní nivelační bod. Jeden z několika bodů přesné nadmořské výšky. Byl vyměřen roku 1877. Milan nám o jeho původu navyprávěl mnoho a mnoho - známe ho. Pokusím se najít, co je na tom pravdy. Výška je zde 564,7597m nm. Nejdete ho u státovky z Budějovic před Lišovem, na kopci po pravé straně. | |
|
|
|
| Malá koupací zastávka (a samozřejmě zmrzlino - pivní) u Spolského rybníka. | |
|
|
|
| Borůvková. Borůvky tady rostly o velikosti většího tenisového míčku. | |
|
|
|
| Už se blížíme do Třeboně. Samota Odměny, kostel sv. Jiljí, do roku 1876 sloužil jako rodinná hrobka Schwarzenberků. Ti se později vzmohli a přestěhovali se do vlastní hrobky kousek odtud. Dojeli jsme po návštěvních hodinách, tak alespoň fotka klíčovou dírkou. | |
|
|
|
| Třeboň. Tu jsme profrčeli a zastavili jsme se až v hospůdce na rybičky. Spíš v takovém bufítku, ale měli tam vše, co naše zubožená těla požadovala. | |
|
|
|
| Po několika kapřících a jiných žábratcích koupel v rybníku Svět. To jsme netušili, jak bude voda vypadat ráno. Večer nás otravovala pouze armáda zhruba milionu komárů, ale voda byla čistá. | |
|
|
|
| Rybí sádky pod hrází rybníka. | |
|
|
|
| Z Třeboně se vydáváme po cyklostezce přes blata a močály k Lužnici. Optimální cyklo terén, rovinky, krásné lesy. Inu romantika. Po večerních pivnících nádherná. | |
|
|
|
| Koupací zastávka v pískovém lomu u Mjadaleny. Už jsem o něm několikrát slyšel, ale že je tak obrovský jsme netušil. Dlouhý 3,5 km, široký 500m. Pořád se těží, tudíž je koupání zakázáno, ale každý to ignoruje. Trajekty s pískem navozují skoro dojem moře. Vodička samozřejmě průzračná a slaďoučká. | |
|
|
|
| Jez Pilař, kdo někdy sjížděl Lužnici tak zná. | |
|
|
|
| Dále se vydáváme směrem na Staňkov - hranici s nejsevernějším cípem Rakouska. Neustále sledujeme cyklostezky, v jednom okamžiku jedem dokonce po asi kilometrové hrázi mezi dvěma rybníkama. | |
|
|
|
| Rekvizita z filmu ExistenZ. | |
|
|
|
| A kolem hranic dále. Rybník na nejsevernějším bodu Rakouska s hraničním kamenem. Prvním městečkem, odkud už cesta vede po silnici je Nová Bystřice. Žádná zajímavost, kostel, morový sloup a několik hospod na náměstí. Nová se Bystřici říká od té doby, kdy ji Žižka vypálil. Ani rybářství tam už asi nepěstujou, sádky mají úplně zarostlé. | |
|
|
|
| Klášter - barokní kostel s pohnutou historií. Několikrát zbouraný, naposledy po válce. Již z větší části zrekonstruovaný, Dar dává přednost pohledu z druhé strany rybníka. | |
|
|
|
