Nulté narozeniny Markétky
 23:25 hod, 3950 g, 52 cm, 174 IQ
* 27. 5. 2005

Čas se naplnil a je jasné, že Markétka jednou na svět musí. Sice už byla Verča hodně unavená nošením, věčným škytáním z pupíku a kopáním do žeber, nic nenasvědčovalo tomu, že den D přichází. Přestože dle věštby lékařů bylo přesluhováno již několik dní.
Při posledních výletech na přehradu si užíváme krásných dnů a Věrča - jak jinak - cestuje výhradně na kole. Ono taky taky tahat takový baťůžek pěšky není žádná sranda.
Bříško už bylo dokonce vidět prostým okem i ze vzdálenosti několika metrů :-)

Hlavní je relaxovat a být v pohodě. Alespoň v rámci daných možností a povolených nápojů. Ono to bříško má taky občas nějaký výhody.


Čtvrtek 26. To jsme ještě netušili... Klasické přehradové odpoledne, krásný den a na programu další večerní ohňostroje, které se chystáme navštívit. No na kolotoče přece jen raději ne.

Věrče přestává být večer skvěle, ohňostroje rušíme, přesto nepředpokládá, že by den D nastal právě dnes. Pořád počítá ještě s dalším týdnem. Navíc zítra kolaudujeme přestavbu bytového jádra pro ukončení stavebního povolení... a do toho ty ohňostroje... postýlka už naštěstí čeká.

V pátek Verča úspěšně kolauduje byt. Bolesti sice začínají být jednoznačně kontrakcemi, ale přesto si stále myslí, že ještě nerodí. Vracím se odpoledne z práce a bolesti se stupňují, vana sice chvilkově pomáhá, ale vše ještě urychluje. Kolem osmé již vcelku svižně bereme připravené věci a vyrážíme. Verču dávají na monitor a já čekám, s čím sestra přijde. To už má bolesti na takové úrovni, že každé 2 - 3 minuty se choulí ke zdi a přečkává nejhorší. Po chvíli sestra oznamuje, abych skočil do auta pro věci, že porod bude určitě ještě dnes. Čas: 20:45.

Po příjmu jsme odvedeni do porodní kóje a vyčkáváme. Přesněněji já vyčkávám a Věrča přetrpuje bolesti, které začínají být dost hrozné. Zbytek jde ráz na ráz. Sprcha, záchodové náležitosti a to vše v kontrakcích, které nedávají odpočinout ani v přestávkách. Vlastní porod začíná ňák tak mimochodem, postupně přibývá další setra a jde se na to. Na rady už Verča nemá moc sílu reagovat, tak jen tlačí a tlačí co to jde. My ostatní zápasíme s jejíma cyklistickýma nohama. Většinový podíl zvládla jedna porodní asistentka,  v podstate s ní jsme mohli rodit i doma. nebo ve výtahu. Zásadní problémy naštěstí nebyly. Snad jen když z nás vylezlo, že na žádné před / po / rodicí přípravě jsme nebyli. Naše asistentka totiž vedla jedny ze soukromých kurzů.
Vlastní porod začal něco před jedenáctou a ve 23:25 je to tady. První minuty života.

Hlavně podepsat. Představa záměny, že si třeba přineseme domu nějakou Hejlkalku, je hrozná.

Šťastná matka. Konečně je vše za mnou. A navíc mám zdravý dítě! Myslím, že to bylo právě v tomto pořadí.

Na pokoj se dostáváme kolem 2. v noci. Platíme si poslední volný nadstandard, který se určitě vyplácí už jen proto, že na severní stranu, kam má okna nesvítí celý den slunce. V pět ráno nám Markétku přinášejí. Spí... zatím.... Venku začalo ráno nejteplejšího víkendu května, ve dne 32 ve stínu.

A Markétka pořád (naštěstí) spinká. Hned po porodu absolvuje základní očkování + nějaké uklidnění. První den po porodu vůbec neříká, jak to vše bude.

Den postupuje a konečně se probouzíme k životu.

Jediný možný způsob uklidnění - nepočítám-li kojení, u kterého vydrží i víc jak hodinu. A pak s pár minutovou přestávkou znovu.

Pod okny máme rušný letecký provoz.

Třetí den nastává první koupání nemluvňat.

Pár momentek. Oči otvírá opravdu jen na focení. A raději po jednom.

 

Páska na ruce - škoda, že se v okolí nekoná žádný bigbít, třeba bysme ji s ní protáhli zdarma.

Konečně doma. Cestu jsme přestáli úspěšně, oblíkání  v porodnici bylo o dost horší.

Však má postýlku krásně naaranžovanou. A jen ať si zvyká na pracovní prostředí. Veškeré přebalovací a jiné úkony jsou prováděny právě na tomto stole.

Občas jí to xichtění vyloženě jde.

A zase ty ohňostroje. Doufám, že jí to nepoznamená.

Konečně dosáhla věku šesti dnů. Nejvyšší čas vyzkoušet vozový park. Napoprvé se jí to zrovna moc nelíbilo.

 

První koupání doma. Do okamžiku, než jsme jí namočili hlavu, tak se jí to vyloženě líbilo. Pro příště budeme chytřejší a všechny nepříjemné úkony necháme nakonec.