Vaskovy fotky

Cykločundr na Seč
14.-17.7.2011

Letos poprvé mi vyšlo zúčastnit se cykločundru naplánovaného již v minulém věku, kdy po vesnicích ještě chodili potulní kejklíři a o přízeň panen se bojovalo mečem. Nicméně ještě těsně před Oním dnem vlastně spousta dobrovolníků, jejichž jména již byla vytesána ve skále nad Sázavou vlastně nevěděla, zda se jim přece jen povede vymanit se z panské služby. Nakonec se nás sešel dostatečný počet 8 nohou, 7 varlat a 4 hlav takže bylo vydáno prohlášení "jedeme" . Já, navrátivší se v noci z teplých krajin jsem ještě doháněl zmeškané povinnosti a na sraz jsem dorazil oka nezamhouřiv. Vláček, řízený vybranou společností buzerantů a komunistů nás zavezl až do Žďáru, odkud všechny Žaneček zlákal na svojí verzi trasy směr Seč. První zastávka patřila sv. Janu na Zelené hoře. Zelená hora je asi 5 let vykácená, nepodařilo se mi najít fotku zvenku, tak alespoň zevnitř. Je z roku 2002, více najdete zde.

A tohle již je současnost, Nový věk.

Zámek a klášter, počasí nic moc takže už všichni chceme někam dál, tam, kde se dá před deštěm schovat a k tomu i něco nahlas říci, třeba "jasně, čtyři a švihem".

Opět po měsící na Pilském, tentokráte bez koupání. Dole výsostné znaky Čech, Moravy a Vinohrad.

Cestou necestou, keší nekeší se dostáváme do Račína, kde je hospoda přece jen aspoň trochu otevřená. A dál po keších až do Havlíčkovy Borové.

První zastávka v Borové je u kostelíka...

...a další na ostatních pamětihodnostech, rodný Kájův dům nevyjímaje.

V Chotěboři míříme ke keši "pivovar". S pusami plnými slin se řítíme podle šipky s vidinou oroseňáka a pěkné večeře z pivních specialit. Jaké je naše překvapení. Pivovar je standardní krychle neurčité funkce, jak už to v průmyslových zónách chodí. Naštěstí je křoví kolem parkoviště tvořené zvětší části maliním a toto červí krmivo je naprosto noblesní. Naštěstí jsme silnější a červíci kapitulují před našimi řezáky a stoličkami. Na náměstí dáváme opravdu večeři a dále necestou kolem zámku směr Seč.

Při západu slunce ještě plavíme všechnu zvěř. Večer malé posezení u stánku, skvělé fazole a nápoje z citrusových plodů.

V pátek hned ráno frčíme směr Žleby, kde přibývá další účastník výpravy Vaňous. Ten již má vytipovaný jeden z prohlídkových okruhů, který absolvujeme. Jde o nově otevřené prostory a provádí nás mladík, která se tváří jako vnuk majitele.

Do zahrady, resp. obory jsme nešli, protože nám paní pokladní neodpřisáhla, že všechna zvířata určitě uvidíme. Tak jsme to otočili a opět zpět Seč. Jen malé zastávky v Ronově a má čůrací zastávka u rybníka, který jak se dívám do mapy se jmenuje Utopenec. Vím proč. Mají nastražené u mola sbité desky, které jako molo vypadají, ale jen volně plavou. Udrží možná kačeny. Mně to naštěstí stálo jen jednu mokrou čínu (tj. cyklobotu profesionálů).

Po cestě jsme ještě udělali zastávku u vápenky. Jednu věž zrekonstruovali a udělali z ní muzeum. Našel jsme svojí fotku z roku 2002, kdy ještě byla volně přístupná.

A takhle to vypadá s muzeem.

Život v lomu je těžký. Není divu že dělníci mají podlomené zdraví.

Malý kopeček, větší kopeček a pak ještě jeden kopeček a konečně jsme tam - na kopci, kde se rozkládají pozůstatky hradu Lichnice. Dle pověsti, kterou jsem slyšel kdysi jako malé dítě zde vedla chodba až na Žleby - ale je to blbost. Sklepy jsou každopádně docela zachovalé a straší v nich.

I personál ušel.

I výhledy byly dobré.

Prostě fajn zřícenina. Já jsme se pak ještě vydal na keš, umístěnou ve svahu na úplně druhé straně. Dost zběsilost, zvláště mojí přístupovou cestou. Aspoň jsem viděl pěkný rybníček a kvasnicový Pelhřimov měl o to větší říz.

Večer přijíždí poslední posila Čáďa, tak se vydáváme na místní disco provést oslavu.

Nebyla to žádná sláva, prázdný sál a dost o ničem muzika. Aspoň nebylo těžké ráno. Počasí nám přeje, po ranní koupeli vydatná snídaně u stánku.

U přehradní hráze se prohánělo obrovské hejno ryb. Na hozený rohlík se vrhali tak, že bych tam plavat nechtěl.

Mírně posilněni se vydáváme na průzkum hrobky Rucklu v některém z Bradel.

Jojo, pěkná.

Dál nás čekal téměř nekonečný sjezd až k Ležákům.

Po cestě do Skutče zastavujeme u některých lomů, tady jsou ještě v provozu. A taky v bufáči na sekanou se salátem.

Skuteč zklamala, nemají tady otevřenou cukrárnu! Rychle pryč.

To hrad (zámek) Rychburk je lepší. Prohlídku jsme zvládli bleskově, je tady ústav pro mentálně zaostalé seniory, takže nemá smysl se prohlídkou zdržovat teď, určitě se sem jednou ještě dostaneme beztak na dýl, než se nám bude líbit.

Hospoda v zámeckém parku mně naprosto uchvátila, skvělé pivo, lidové ceny, klid a pohoda. Větší část pelotonu dokonce klid ukolébal a odebrali se do říše snů.

Nebezpeční mutanti po cestě.

A dál dál, až Zderazu k hotelu s koupací nádrží. Po cestě jen krátké zastávky, nakouknutí do skalních bytů a hurá vykoupat a do hospody.

U hotelu je dole malá hospůdka, kam si lze objednat okýnkem jídlo z velké. Mně osobně to tam přišlo geniální a to jsme tehdy ještě netušili, že mají struhy za 60 korun.

Večírek se vydařil.

A snídaně bylo opravdu královská. Pstruh na másle pro každého.

Neděle byla ve znamení prolézání skal, první na řadě je Pivnická rokle. Sem jsme všechny stáhl já, protože si ji pamatuju z výletu před lety jako super místo. Podle mně to bylo dobré - nikdo naštěstí neprotestoval, hlavně jsme ji dokonce našel už na druhý pokus.

Potom přejezd do vesnice Bor u Sutče. Zákoutí po cestě.

V Boru řešíme kudy dál na Maštale. Shodujeme se, že bude lepší to objet po cyklostezce. Nicméně po pár metrech měníme názor a vláčíme kola po turistické cestě.