Vaskovy fotky

Korfu
4.-13.7.2011

Blížící se dny volna 5/6.7 a my chceme určitě vyrazit někam na dovolenou. Při výběru kam, se jako nejlepší nabízí Šumava, nějak k Lipnu a dělat si výlety na kole kolem + cyklostezka u přehrady na brusle. Počasí se ale horší a horší a tak nakonec padá volba na teplé krajiny. Všechny letenky jsou ale pryč, takže nakonec ani není moc z čeho vybírat. Severozápadní břeh Korfu mně připadá jako dobrá varianta (nějaký řecký ostrov byl v podstatě nutná podmínka). Letíme navečer z Práglu, přes den ještě doháním něco práce a kolem půlnoci jsme už u moře. Já si jdu hned ocákat nohy a zkontrolovat chuť. Moře je tady pěkné, pobřeží tvoří vysoké pískovcové skály, kde je vždycky v zátoce nádherná pláž a samozřejmě vesnice. Jsme v místě Arillas. První den se docela honí mraky a večer dokonce asi 10 minut prší. Teplota je ale dobrá, tak málo pod 30°C.

Moře překvapilo, je relativně chladné. Já osobně to mám rád, to kafové koupání nemusím. Ze zvířat jsou zatím zastoupeny jen želvy, divoké v místním "potoku", zbytek v bazénu u hospody. Vždycky, když vylovím něco z moře, tak to ožije a leze zpět. Snad všechny ulity jsou tady obydleny.

První den si užíváme vodu bez výhrad.

Zátiší se zapadajícím sluncem.

A naše vesnice v zapadajícím slunci.

Další den vyrážíme do další vesnice na severu (asi 2 km) Agios Stefanos prozkoumat, jaké to tam je. Muselo se přejít přes docela velký útes nad mořem a vedro bylo celkem obstojné...

Pláž je tady klasická rekreační, ale kousek dál pod vysokými skalami už skoro nejsou lidi, krásný píseček o moři ani nemluvě. Jak odešla fronta tak fouká a přicházejí pořádné vlny. Je tady dost otevřené moře, Itálie je skoro 300km a už nestíní žádný ostrov.

Hned se pouštíme do práce.

Odpoledne jdeme do vesnice, mají tady prý vyhlášený gyros. Cestou narážíme na další zvířata.

Domlouvám si tady půjčení auta. Mám sice zarezervováno jedno ještě z Čech po internetu, ale tady nabízejí lepší podmínky (a hlavně cenu) než na internetu i než v naší vesnici, kde jsme se ptal včera. Auto nám dokonce dovezou až k našemu penzionu a zase si ho odvezou, nechtějí žádnou zálohu, pohoda. Všechny, i ty nejlevnější auta mají klimatizaci. Jen jsem se poněkud utnul ve dnech, je dovolená a já jsem žil s tím že je sobota, zatímco byla teprve středa. Naštěstí chápali, že rekreanty tyto věci nezajímají (většinu Řeků předpokládám také ne). Takže ráno dalšího dne (kterého je fuk:-) vyrážíme na první výlet směrem na sever. První zastávka je mys Drastis. Pěkné pískovcové roztrhané skály, úplně na severozápadním cípu ostrova. Vede sem jen prašná polňačka, takže naše nablýskané auto dostává správný ostrovní ráz. V malé průrvě se dá i koupat, popojíždíme ale dál na nejznámější pískovcové útvary u vesnice Sidari.

A to už je Sidari. Jsou tady sice nějací lidé, ale není to tak hrozné. Skály jsou nádherné

Největší atrakcí je skalní tunel, kterým se dá proplavat. Sice se do něj nemá vstupovat a nemá se potápět, takže nejlepší z nejlepších ho podplavou pod vodou :-)

Ještě si trochu zablbneme....

...doplaveme na ostrov...

... a vyrazíme směr nejvyšší hora ostrova, Pandokratoras (dodnes jsme si to nezapamatoval) vysokou 802m. Na několika pěkných zákoutích a výhledech zastavujeme.

Na samotném vrcholku je obrovské množství vysílačů a klášter, v jehož dvorku stojí největší z nich. České památkáře na ně poslat...

Super výhledy na všechny strany.

Takhle vypadá pobřeží Albánie. Oni tam normálně mají na pobřeží jakési paneláky (je to brutálně vyzoomované).

Na Verču začíná lézt angína, takže se nedá nic dělat a jedeme domu. Večer ještě vyrážíme jen s Máďou na procházku do hor, do vesnice Afion. Všude samá oliva.

Ráno si přivstávám a jedu se podívat na zátoku za vesnicí Afion abych prozkoumal, jestli tam mám táhnout i ostatní. I od auta je to ještě docela rázná procházka po pěšině ve strmé skále. Na poloostrově jsou dvě zátoky proti sobě, odděluje je jen úzký pás.

Po ránu je tady nádherně. Trochu se zapotápím a jedu domů.

Věrče se dělá trochu lépe, takže odpoledně jedeme do hlavního města Kerkyry, které je až na druhé straně ostrova, tj. skoro 36km a hodinu jízdy... V autě to jde, ale venku se nedá dělat nic jiného než vlézt do moře. Takže se trochu vyrácháme u přístavu, pokoukáme na lodě.

V těchto místech končí přistávací dráha letiště, uměle vystavěná v moři (doporučuju podívat se na leteckou mapu:
39°35'29.614"N, 19°54'53.591"E

Jsou tady dva ostrůvky, k jednomu vede mostík, k druhému se musí lodí. na obou jsou kláštery

Zátoka je rozdělena hrází. Přes tu přelétají letadla, která přistávají asi na 100m vzdálené ranveji. Docela zážitek. Po hrázi jezdí místní dokonce na skútrech.

Samozřejmě nesmějí chybět zvířátka.

Ještě poslední rozloučení, slunce již je nízko takže hurá do města.

Malá všehochuť turistických zastávek.

Historické centrum je velké a má příjemný ráz.

náměstíčko.

každý dům je samozřejmě nacpaný obchody s turistickýma cetkama.

typické uličky jako v jižní Itálii.

Další den si přivstávám a jdu trochu pohledat kešky do vedlejší vesnice.

Odpoledne přecházíme na druhou stranu zátoky, směrem k vysokým pískovcovým skalám. Je tady (jako i na druhé straně) nuda pláž. Hustota koupajících je ale malá, takže je to v podstatě jedno, každý má své soukromí.