Cykločundr Jižní Čechy a Jemnice
20.-26. 4. 2009

Pozitivní stránka ekonomické krize mi vytváří velký časový prostor pro věnování se rodině i zálibám. Takže neváháme a při vhodné příležitosti odjíždíme na návštěvu prarodičů do Jemnice. Zatímco si Máďa bude užívat vesnice, já plánuji zmizet na pár dnů na kole, projet něco kilometrů a posbírat keší co mně budou síly stačit. Týden začíná nádherným počasím, v pondělí ještě zkoumáme okolí a v úterý ráno podnikáme malý nákupní výlet do Dačic.
V úterý po obědě osedlávám kolo, nabíjím GPS a hurá za dobrodružstvím. Z Jemnice jedu přímo do Starého Města pod Landštejnem. Samozřejmě ještě s malým zastavením ve Slavonicích.
 
Ve Starém Městě mně keše provádí po všech pamětihodnostech: kostel, židovský hřbitov, bruslařská dráha, střelnice, přehrada...

... až vyjíždím k hradu. Kousek od hradu je skála a pěkná kaplička - při posledním cykločundru jsme  o nich neměli ani tušení.

 

Bludný balvan na pomezí. A kolem samozřejmě samé bunkry.

 

Den se schyluje a já pomalu sjíždím ke Klášteru.

Večer ještě dojíždím do Nové Bystřice, kupuji nějaké jídlo (večerní obchody s potravinami jsou výhradně v rukou vietnamců) a už za tmy vyjíždím k soše Peruna kde kousek dál, za elektrickým ohradníkem zalehávám. Ráno je nádherně a stádo je naštěstí kousek dál, takže opět překonávám ohradník bez újmy.

Přes Smrčnou vjíždím do Rakouska. Jsou zde nějaké keše na skalách, zajímavá je snad jen hned ta první, Hat stone (typická němčina :-) Dál mně cesta vede přes městečko Litschau s pěknou pevností, kolem dalších kamenů a památníku 14. srpna 1744 (vůbec netuším, co se tady stalo...)

Na české straně je nádherný mokřad Pele.

Dál šněruju po keších až nakonec vjíždím na hráz rybníka Staré jezero. Je to taková klasická cesta s vodou na všech stranách.

Tento jez si pamatuji ještě ve staré podobě, když jsme jeli Lužnici. Počasí je pěkné, takže při vjezdu do Majdaleny kupuji v samošce něco jídla a odjíždím k písečňáku se trochu poválet a vykoupat. Voda je teda poněkud studená, ale k základní cyklohygieně na pár temp to jde.

 

Jez Pilař. Tady někde byl kemp,. kde jsme na vodě spali.

Navečer přejíždím do Nových hradů. Cesto ještě zastavuji na jedné zajímavosti - Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Je to jehličnan, domovem v západních oblastech severní Ameriky. Patří mezi nejmohutnější a nejstarší žijící organismy na Zeměkouli. Ve své domovině dosahují někteří jedinci až 100 metru výšky a téměř pětimetrového průměru kmene. Místní exempláře mají staří jen asi 120 let.

 

na Nové Hrady přijíždím a strhává se déšť. nedá se nic dělat a na večer usedám v místní hospodě. Dávám si skvělý guláš a dobíjím baterie telefono-GPS. Mraky se pořád honí, tak přespávám pod stříškou (jako host). V noci párkrát zaprší, ale žádný velký déšť to není. Ráno dost fučí a je zima. Přemýšlím jak dál a nakonec vrcholové tůry vzdávám a objíždím pouze podhůří.

Rybník Veverka a panoramata Novohradských hor. Projíždím zrušené vesnice a sjíždím zpět do Horní Stropnice.

Cestou zpět na Nové Hrady projíždím Terčiným údolím. Romantické údolí vybudovala Terezie Buquoyová roku 1756. Z této strany jako první pamětihodnost míjím tvrz Cukenštejn (ta je samozřejmě pravá, s historickým základem)

A dál už mne čekají romantická zákoutí údolí. Nejprofláknutější je asi vodopád (samozřejmě umělý - potok je sveden do umělého koryta).

A dál pokračuji po keších na sever zpět na Třeboňsko.

Jedna ze zastávek - akvadukt. Mimoúrovňové křížení vodních toků. Co se týče rybníků a všech vodních děl je to na samostatnou kapitolu, jen stavby kolem rybníku Rožmberk stojí za to včetně Zlaté stoky.

Třeboň náměstí a lázně Aurora.

Večer mně dostihuje na hrázi Rožmberka. Pod stánkem (zavřeným - hrůůůza) přečkávám krátký déšť. Když se přežene, pokračuji po hrázi dál. Ale o 500m dál opět intenzívně prší. takže se vracím, čekám a to elé opakuji 2x. takže hráz přejíždím téměř za úplné tmy.

Bobrovna - je to fakt pro pěstování bobrů (pouze rekonstrukce podle dochovaných materiálů).

Přespávám ve Staré Hlíně v úplně novém domečku pro hosty. Ale na noc se nebe vyčistilo a nespadla naštěstí ani kapka. je to poslední den, takže přímou cestou mířím do Jemnice. zastavuji ještě na památníku Emy Destinové a na pár keších. pak beru šturmem napříč Českou Kanadu a hurá do Jemnice.

V Jemnici zůstáváme ještě celý víkend, takže plánujeme malé víkendy. V sobotu na Bizony pod Staré Město a dál do Rakouska na zvířecí farmu k vesnici Klein Taxen. Bizoni jsou ale na druhé straně a zvířata v Rakousku ve vedru leží a nereagují. tak alespoň ty keše lovím :-)

Naštěstí potkáváme jednu divokou srnku. Aspoň něco.

Vracíme se přes zaniklou vesnici Koštálkov. Zanikla samozřejmě proto (stejně jako všechny vesnice v okolí), že ve 45. odsunuli všechny Němce (=většinu obyvatelstva) a v 50. za vystěhovali všechny zbývající vytvořili tady hraniční pásmo.


No a navečer malá zmrzlinová zastávka ve Slavonicích.

V neděli vyrážíme do Uherčic na zámek, alej, kapličku, mlýn a ostatní pamětihodnosti.

Navíc nacházíme ještě cihelnu...

A poslední zastávka (a keš) je na zřícenině Frejštejn v Podhradí.

U výtvorů místního umělce Kristka ani nezastavujeme, zase někdy příště.