12. 10. 2008
|
Slovo dalo slovo a podnikáme podzimní jednodenní výlet na Pálavu. Plán je přejít Pálavu do Mikulova, posbírat něco keší a udělat něco fotek. Ti co stihli odjezd o půl jedenácté, a nebylo jich mnoho, vystupují v Popicích a šlapeme směr, kde tušíme kopce. Z vinic se ozývá pravidelná střelba, takže si nejsme jistí, jestli nevyvěsit bílý prapor, nezamaskovat se, případně se neplížit příkopem. |
 |
| Zatím vše tone v mlze. Je to ale opar, který by se měl někdy v průběhu dne rozpustit. |
 |
| Kopce, vinice, jezera, ale hlavně mlha... |
|
|
| Na Dívčích hradech je vše jako při poslední návštěvě a stejně jako při všech návštěvách v posledních 30-ti letech. Vlastně ne, dnes je vše v mlze... |
|
|
| Hurá. Sotva překročíme Děvín mlha úplně naráz mizí. To je najednou pošušňáníčko. |
|
|
| Nálet. |
|
|
| Kroky nás vedou stále dále na Sirotčí hrad a Stolovou horu. |
|
|
| Pálava je v odpoledním slunci nádherně nasvícená. |
|
|
| Poslední zastávka je ještě na Kočičí skále. Dál už letíme co nám nohy stačí, abychom stihli poslední rozumný vlak. Dokonce i hospodu vynecháváme! Nejmladší člen výpravy Sára poklus zvládá. Konečně objevujeme záhadu střelby v plašícím automatu. |
|
|
