Podzim strávený na Vysočině je pro správné highlandery jediná správná volba. Ono je krásné tady trávit i léto - nebo zimu lyžích. A na jaře je zde taky nádherně, to si prostě člověk nevybere. Letos jsme navíc navnaděni minulým rokem, kdy nám přálo nádherné podzimní počasí a vysočinové dovolené, jeden prodloužený víkend v Kuklíku a druhý ve Věcově se maximálně vyvedly. Letos opět plánujeme vyrazit na můj svátek, který vychází na pátek. Počasí ale nepřeje, takže vyrážíme až v sobotu. Volno plánujeme až do středy, takže nám jeden den až tak zásadně nevadí, navíc stejně celý propršel.
Ubytováni jsme v penzionu Zátiší, nic moc, ale koupelny (s vanou !) mají na pokoji, v přízemí hospůdka a celkově klídek. Ihned po příjezdu vyrážíme na malý průzkum okolí.

Mým cílem je ulovit keš "U sovy" - kousek od penzionu Paegas (orientační bod). Cestou zjišťuji, že má pečlivě připravená data ke keším, souřadnice, texty a mapy zůstaly na kartě zastrčené v PC doma. No co už. Sova stála za to i tak.

A dál a dál, kolem Sykonce, Medlova až do hospody hotelu Medlov, monstrózní stavby na břehu rybníka. Pochutnáváme si na pivečku, polívce, kafíčku a plánujeme jak dál.

Nakonec míříme do Fryšavy s vidinou velké večeře. Tady nás ale vypekli, obsluha s podobou čtyřprdelní opice nám po půl hodině sdělila, že nevaří. Nu což, zabít málo. Tak jsme aspoň zapálili hospodu a personál napíchli na kůly.

Cestou zpět míjíme místo těžké havárie. Nikdo nechápeme, jak tohle dokázal. Asi velký provoz, nervozita a tak... když tudy projíždíme po třech dnech, plůtek už je opravený, zdálky září novýma laťkama.

Cesta pře Fryšavu je pro Máďu docela dlouhá, ale nakonec vše zvládá, odměnou je domeček zastávky ve Třech Studních a hlavně konečně večeře U Loubů.

V neděli děláme okruh přes Rokytno. Vyrážíme podobnou trasou, Medlov a dopolední kafíčko si samozřejmě vychutnáváme. Rybník vypouští, pod hrází se voda pěkně valí.

A dál, dál směrem Rokytno. Ještě malá zastávka na kraji vesnice na dětských prolízačkách a pak... Tragédie! Hotel s hospodou v Rokytně je zavřený. Cestou potkáváme Žížu s rodinou, který sdílí naše zděšení. No nic, musíme přejít údolí až na protější kopec do Vlachovic. Bereme to šturmem, oborou, přes plot a kolem kraviček. Na to, že Mádě jsou dva a půl, tak ve zdolávání plotů již má praxi. Ťapání ji pomalu přestává bavit, takže pískám melodii z Víly Amálky a tanečními kroky zdolává vzdálenost daleko lépe.

Konečně notně sešlí dorážíme do Vlachovic, kde nás v obecní hospodě uspokojují zabijačkové hody. Dál po turistické značce už je to na Tři studně kousek.

Večer relaxujeme na liduprázdné zahrádce u penzionu. Tma a zima přicházejí rychle.

V pondělí konečně vytahujeme ze tmy a chladu suterénu kola a vyrážíme směr Velké Dářko. Do Sklenného a dále po zelené pěkným sjezdem do Světnova. Za Světnovem míjíme movitého majitele několika trafik a linkusáků. První turistickou zastávkou je rybník Strž.

No a hned další - oběd v hospodě ve vesnici Polnička. Taky dobrý. Na okraji vesnice je dětská železnice a úplně miniaturní ZOO. součást dětské železnice.

Na Velké Dářko je to už cobyšlap.

Malá zastávka na návsi před moderním kostelem v Škrdlovicích.

Cesta domu vede opět přes Světnov, odtud kilometr směr Cikháj a pak podél Sklenného potoka Světnovským údolím. Pro motoristy uzavřená asfaltka v krásném údolí. Akorát již padá večer a Mádě se to zrovna moc nelíbí. Jo a je to pořád do kopce (mírně), což se zase nelíbí Verče... Ale konečně vyjíždíme nad Třemi Studněmi, míjíme hořící Avii a honem k Loubům na večeři. Obsluha nás tady už zná, všichni výletníci odjeli už v neděli, takže jsme zůstali sami.

V úterý máme naplánovanou skvělou trasu, pěšky do Nového Města a zpět autobusem. Začínáme obhlídkou dvou studánek, Barborky a Vitulky, kousek od našeho penzionu.

Dále pokračujeme do Vlachovic a odtud po turistické značce ke Ski hotelu.

Ski hotel: dobré kafíčko a dobré pivíčko, jak jinak :-)

A dál dál, no Nového Města, na oběd a domů.

Večer máme u Loubů specielní program, koupání. Nic nedbáme upozornění, že měnili vodu v bazénu a je ledová. Mádě to nevadí, dvěma důchodkyním, které jediné jsou v bazénu s námi také ne (resp. nic nepřiznávají) a my se tváříme, že je to prostě normální.

Poslední den musíme vyklidit pokoj, balíme věci a popojíždíme autem přes Kadov do Krátké. Samotín a krásné vyhlídky v Blatinách opět nezklamaly.

Hospůdka u jízdárny je sice zavřená, ale zvířátka tady jsou pořád. Počasí už dostalo naprosto podzimní ráz. Náladu si zlepšujeme U Šlechtů na Milovech a v cukrárně ve Sněžném.

Poslední zastávku, čistě houbařskou děláme v malém lesíku před Krátkou (na spojnici Sněžné - Krátká). Z mapy později zjišťuji, že lesík je na kopci, který se jmenuje Jelínkův les (770mnm).

Teď už jen zvolit vhodný vůz a hurá domů !