Jaro nabírá na obrátkách a denní teploty začínají pomalu překračovat 20°C (na sluníčku, samozřejmě). V noci jsou sice ještě přízemní mrazíky, ale rozhodně nastává nejvyšší čas pro nějaký pěkný cyklovýjezd. Verča s Máďou dlí na týden v Jemnici, využívám den bez rodinných povinností a vyrážím po práci směrem na východ. Mám v plánu projet trochu okolí Ždánic, najít zepár keší a  v sobotu se připojit k hromadnému cyklovýletu na soutok Morava & Dyje, organizovaného Slamákem. Vyrážím až hodně navečer, a mám ukrutný hlad. První zastávku s crossovou vsuvkou si dělám na dálniční benzínce "On the Ride" na Bratiskavské dálnici. Zdolávám 300m pole a cpou se bagetou. Kamioňáci se diví, kde jsme se tam na kole vzal.

Večer se úplně vyjasňuje a teplota klesá a klesá. V údolích naprosto brutálně.

Na noc potmě vylázám na jakýsi kopeček za Borkovanama. Respektive nejdříve dlouho jedu po nějaké polňačce, která končí u ropného vrtu. Odtud šlapu na kopeček šturmom. Konečně po hróóózně dlouhé době spím úplně dosyta, snad 12 hodin. Ráno je nádherné, trochu zima, ale jinak v pohodě.

Další turistický cíl - mohyly v lesích nad Dambořicemi. Našel jsem je? Podle GPS jo - takže pravděpodobně se díváte na jejich fotoky... Pěkný, co ?

Zatiší nad vesnicí Archlebov a zatiší u mrtvého motorkáře.

Nekonečné lesy nad Ždánicemi. Jen občas ropné věže jak v Texasu. Zvláštní způsob střežení objektů, většinou se hlídá elektronicky, ne elektricky. Prostě se s tím nemazlí.

Večer dorážím do Čejkovic, zámek a templářské sklepy. Vše pěkně zrekonstruované.

Polární noc zdolávám u větrného mlýna směrem na Starý Podvorov. Vyťukat něco na telefonu = mít ruce venku ze spacáku není nic moc.

Sraz v Břeclavi samozřejmě nestíhám, je to ještě nějakých 30 km a já tradičně spím jak dudek. Naštěstí vedoucí výpravy zavelel k pivní pauze na Pohansku, kde hlavní peloton dostihuji.

Nejběžnějším obyvatelem místních lužních lesů je jednoznačně čáp dětonosný.

A taky na bobra hlodavého bychom neměli zapomenout. Tato zvláštní mutace je ale bez ocasu.

A to je již krajina u soutoku. Na rakouské straně se chytají ryby naprosto odlišným způsobem, než u nás a na Slovensku. Prostě se absolutně nic nepřiučili a to jsme je drželi v Rakousku-Uhersku tak dlouho!

Na Slovenském břehu je socha s názvem "Hledající" (lze najít v zákrytu stromu, snažil jsme se o stylový dokument). Kristek je svérázný umělec z Podhradí nad Dyjí, více se o něm a jeho výtvorech můžete dozvědět z reportáže našeho jihočeského putování.

Hraniční čára a trojmezní kámen.

A opět čapí stromy. jsou prostě všude.

Jedna z keší, kterou se pokoušíme odlovit. Bohužel jsme si nepřečetl itinerář - tak jsme si udělali aspoň procházku.

Malé občerstvení na okraji Břeclavi a pokračujeme dál a dál až na Janův hrad.

A dál dál až do Podivína na vláček.

A hurá domů. Slamák líčí své horolezecké výkony na Jižní Moravě. Jak slézali Děvín, jak na Děvičkách rozbili základní tábor, jak je šerpové pořád dopovali kvašeným moštem z hroznů, jak pak šli z Hradišťa, jak pak hráli na cimbály až všichni tancovali, jak se naučil jedním šupem nadzvednout krajkovanou sukni  se sedmi spodničkami a mnoho a mnoho zajímavého, ale zejména poučného.