Kolem Ivančic
17. 2. 2007

Letošní zima byla skoro jako jaro, takže nyní, když jaro klepe na dveře je počasí téměř letní. Alespoň přes okno z vyhřátého autíčka. Nad mapou hledáme optimální cíl pro jednodenní výlet. Zjišťujeme, že nad ivančickým údolím jsou hned dvě rozhledny - naprosti sobě na obou stranách údolí. Takže není na co čekat, nastavit trasu v GPS a hurá na to ! Začínáme náročným přechodem přes řeku Jihlavu.
Cesta na první rozhlednu, která je na pravém břehu řeky.
Rozhledna je vysoká v podstatě na výšku  jednopatrové budovy, jen betonový skelet, ale výhled je pěkný. Vyhlížíme i další cíl našeho výletu - rozlednu naproti nevidíme, ale já hned plánuju návštěvu kostelíka.

Panorama Ivančic.

Pokračujeme po hřebenu směrem ke starému Eiffelovu mostu. Cesta vede pěkným listnatým lesem. Jen zazelenat a není víc co si přát.

Žovat se probouzí i  v únoru. Stromy klíčí a berušky roztahují krovky.

Malá turistka - Máďa ušla obrovský kus cesty, odpočinek si rozhodně zaslouží.

Starý most začali natírat a nějak nedotřeli. I na starých leteckých fotkách je netřená jen jedna plovina torza. Na Wikipedii se dočtete o surové skutečnosti mostu....

Penzion pro zapomunté pány. Hospůdka naproti má ale ještě zavřeno, dokonce i pěkná nová hospůdka, které je 100 metrů dál směrem na Ivančice

A jsme na druhé rozhledně. je to v podstatě jen taková "střílna".

Dál pokračujeme přímo ke kostelíku. Nevede tady ale žádná cesta, tak se orientujeme čistě podle GPS. V okamžiku, kdy se v prudkém svahu prodíráme křoviskama tak zjisšťujeme, že Máďa v nosičce v klidu usnula.

Od kostelíka vidíme další rozhledu nad vesnicí Hlína. Na webu později zjišťuji, že se bude slavnostně otvírat až v dubnu. Zpět do Ivančic se vracíme druhou stranou, kde je pěkná křížová cesta.

A na náměstí jsou dokonce dětské prolízačky !