První letní dovolené v Pozďatíně a Jemnici

Na týden kolem svátku 5/6. července se uvolňuje chalupa, tak využíváme situace a vyrážíme. Markétce už začal druhý měsíc života, takže je nejvyšší čas. Jediné, co nám absolutně nepřeje je počasí. Na první dva dny přijíždí i malá Nikolka s rodičema, takže se aspoň Máďa nebude nudit.

Další den se dokonce dělá hezky, tak vyrážíme na delší procházku za Pyšel.
 

Po cestě číhá spousta nástrah a když unikneme všem přírodním, doženou nás cyklisti - houbaři, beztak kanibalové.
    
Dvě malé kojící pauzy, nejdřív děti, potom my.
    

O víkendu se v Pozďatíně pořádá tradiční "pozďatínská lávka". Počasí je dosti husté, voda v rybníku se zvedá. Poslední fotka je z konce týdne, akce byla nakonec odložena.
Další den zůstáváme sami a dělá se nádherný den. Vychutnáváme si ranní pohodu a snídáme na dvorku až do oběda. Dokonce i odpoledne se jen válíme.

 

Většinou chodím sám na procházky s kočárkem, poslouchám si muziku a Máďa spí. Vydrží tak skoro půl hodiny spát - je ještě v době (což poznáme později), kdy vydrží i ležet v kočárku na zádech, pokud má na co se dívat - nejlépe na stromy

Podvečerní panoramata z procházek. Markétina večerka je kolem jedenácté.

Večery na chalupě.

Návštěva, Markétina sestřenice.

 

A počasí se začíná opět kazit. Pěkné dny byly pouze dva.

Je tak škaredě, že dva dny dokonce nejde vůbec vylézt ven, takže se balíme a jedeme na tři dny domů - já do práce, Věrča má pořád dovolenou. Příští týden ve středu vyrážíme znovu, tentokráte do Jemnice, Věřini rodiče jsou na dovolené, tak jim hlídáme dům.

Nastala pořádná vedra. Nechce se mi spát uvnitř, takže okupuji zahrádku a ráno se proháním v bazénu.

Procházky s kočárkem se omezují na park -  v podstatě jediné místo, kam se ve stínu dá jít. je opravdu tak vedro, že to Máďa nezvládá a musím s ní jezdit jen ve stínu. Několik jemnických zátiší.


 

První opékaní v životě. I kocour ze sousedství se přišel podívat. Máďa ho pasivně prospala.

Různá zátiší z Jemnice.

A to je již 13. srpen. Opět se vyprázdnila, tak vyrážíme na chalupu. Počasí tradičně různé, ale lepší než před měsícem.
Druhý den musíme na nákup do Třebíče. Respektive Věrča nakupuje, já chodím  s kočárkem židovskou čtvrtí.

   

Skoro každé odpoledne se jezdíme koupat na Dalešice. Voda je krásná, úplně čistá. Většinou v tuto dobu už kvete.


Procházka z mostu do Stropěšína. odhaluji že zde hospoda je! - vždy jsem si myslel, že ne a projížděl jsem na kole bez zastávky.

 

Další den se jdeme vykoupat do kempu. Šplháme na výhled na "Výhledna Wilsonku".

V kempu po Wilsonkou jsou stálí osadníci - rybáři a mají svéráznou výzdobu.

Psí karavan.

Další den jdeme kempem až na konec mysu kde se díváme přesně z druhé strany od vody na Wislonku. Chybí už jen indián na kanoi a myjící se Rybana.

Je takový vedro, že i kočky jsou chcíplý, tak jedeme domů.