 |
Hned po příjezdu v sobotu ráno (no, ráno...) vyrážíme
podél potoka směr koupaliště. Verča zkouší, jaké to je s pupíkem. |
 |
Překračujeme potok a pokračujeme kolem chatek "Zahradníkův
kout", kam jsem jezdil jako malé dítě, ještě když patřily chatky
Geofyzice. |
 |
Katka N. měla jediné štěstí, že zrovna netrénovala. Jinak
bych jí to určitě natřel. |
 |
Sněhová zátiší |
 |
Odpoledne přijíždí také Špičíni i s malou Vali, tak
podnikáme společnou výpravu na Rychtu alespoň na večeři. |
 |
Celý večer je ve znamení totálního údivu Vali, která
nechápe, že "mimi, není...tam!" |
 |
V sobotu se ráno nikam neženeme, protože Verča stejně
odhaduje, že vydrží běžkovat jen tak 4 hodinky, takže se není kam hnát.
Zatímco Špičíni sáňkují za hotelem, já plánuji výpravu. Začátek trasy je
stejný, ale pokračujeme těsně podél potoka a od zahradníkova koutu to
bereme přímo na Ski hotel. Kousek za naším hotýlkem jsou staré nepoužívané
můstky, byly tady už za mého mládí. |
 |
Dál a dál... |
 |
U Skihotelu jsou tradičně nějaké závody, což nás nechává
chladnými a jdeme prozkoumat, jaký mají stroj na výrobu pressa. |
 |
Dále pokračujeme kolem Harusáku a místní sjezdovky k části
kopce "Šibenice", kde jsou velké skokanské můstky. Vždycky jsme
se tam chtěl podívat. Zajímalo by mně, zda jsou používány. |
 |
Všechny pole jsou zde čisťounká, beze stop, tak po nich
drsně čmáráme. |
 |
Opět u Skihotelu (za lesem) potkáváme rolbu, takže kus
stopy jedem jako po dálnici. |
 |
A zase zpátky. Na obzoru Maršov. |
 |
Po cestě se ještě stavujeme na Karasíně. No samozřejmě
nejdříve na obýdek na Rychtě. |
 |
|