Tekutý kapřík a medovina 2004

Oslavy u příležitosti výročí narození jednoho z největších semitů, který i teď, v prvních letech 21. století překonává v preferencích oblíbenosti takové osobnosti, jakými byli Šimon Peres,  Benjamin Netanjahu nebo současníci jako Ariel Sharon nebo Woody Alen a to dokonce i zde, ve studeném jádru Evropy, kde jsou zbytky židovského osídlení po válečném holocaustu natolik zdecimované, že největší vymoženost této tradiční kultury je naprosto cizím a dalo by se říci téměř nezvyklým úkonem přestože daňové zatížení obyvatelstva díky vysokým zdravotním odvodům enormně narůstá, počet zánětů se neustále zvyšuje, již téměř neskutečná hranice 0,06% onemocnění na celou mužskou populaci z roku 2003 byla překonána už 26 dnů před konečným bilancováním přelomu roku a přesto počet obřezaných spíše klesá.
První část oslav jsme započali již v úterý degustací letošní úrody medoviny na Svoboďáku. Včeličky letos rozhodně nelenily, což zvláště Žíža nečekal a podcenil.

Sehraný pár, jen na společnou fotku se je dostat nepovedlo.
Poslední stánek zavřel okna a okýnka a my jsme se přemístili do černohorské nálevny. Velký bratr tě vidí! Nebo že by to bylo Sauronovo oko? Nebo Sarumanovo? - kdo se v tom má vyznat....

A to je již večírek u Špíny. Začínat hned první fotkou s takovýmhle výjevem je sice drsný, ale snažím se dodržet chronologii.

Vše začalo puštěním filmu z Dement rallye, které nutno ku Cígově slávě opěvovat až do nebe (nebo aspoň do letové úrovně 20-458). Výborně udělané, určitě muselo stát spousty času a energie. Dále se večírek vyvíjel dle očekávání, zkušení otcové dávali rady nezkušeným, zkušené matky si užívali bezstarostné chvíle a svobodní strouhali mrkvičky.

Pak přišla chvíle zúčtování a HC bylo zachyceno dlouhými provazy sítí baru Net.

Riša měl nevýhodu, že seděl naproti mně, tudíž se stal hlavním fotografickým modelem..

Ostatní taky, seděl jsem asi zády ke zdi.

 

A to je poslední vzpomínka na celý večírek a Žankův starý foťák, který se odebral nahoru k Ježíškovi a tak to má být.