V posledních dnech a není to náhoda, rozčeřuje klidnou hladinu našeho soudružského socialistického soužití nejedna informace o protistátních akcích tzv. hippies (hnutí, které vzniklo mezi cejlonskými vodiči slonů a postupně bylo zpopularizováno americkou mládeží z lepších rodin). Je nutno zdůraznit, že mnohé zprávy vycházejí hlavně ze zahraničního bulvárního tisku a snaží se v první řadě zmanipulovat a rozvrátit nejmladší část naší svazácké populace a svést je z cesty*, která byla vytýčena na XVII sjezdu ÚV KSM.   

*)

Tyto fotografie již oběhly i náš tisk. Co více dodat? Je snad možné si myslet, že všechny odpovědi na dění kolem nás jsou ukryty v dlouhých vlasech, zanedbaném oděvu a kořalkách?
pozn. edice se omlouvá za tiskovou chybu, jde samozřejmě o "korálky".

Často je zmiňován odkaz odkaz anglického zpěváka Johna Lennona. Lze ale věřit pouhému hudebníkovi, který nebyl schopen ani lidsky udržet svůj umělecký soubor a jehož proslulost byla získána hlavně drogovými a exhibicionistickými orgiemi v jeho luxusním sídle?

Lze vůbec takovýto postoj nazvat bojem za mír? Není ten snad v samé podstatě existence naší bratrské lidové armády?

Není problém náhodou někdo trochu jinde? Neměli bychom se zeptat, co udělali pro mír tito mladí lidé sami? S jakou odpovědností se postavili například k povinné prezenční vojenské službě?

Našim mladým svazačkám by určitě místo parádění a mrhání času ve společnosti dementních alkoholiků více slušela modrá svazácká košile a účast na brigádě ku pomoci našemu národnímu hospodářství.

Lze tento přístup nazvat jinak než demencí?

Proč neustálé otázky k našemu osvobození Rudou armádou? Od čeho nás ještě bude muset zachraňovat? Nestačí, že jejich otcové nás vytrhli z pařátů fašismu a synové nás uchránili před imperialismem, zaplavujícím jako mor tento svět?