Písečné lomy u Tovačova

Podstatnou část týdne trávím zasíťováváním rádia Petrov. Už chápu co znamená pojem zbytečné úsilí. Tolik práce, aby jim vše fungovalo a stejně pořád vysílají stejné sračky. Co už. Panu řediteli jsem to raději neříkal. Od jedné hodiny po půlnoci do rána funguje rádio bez obsluhy z přednastaveného playlistu. To se člověk musí opravdu přemáhat, aby k tomu mikrofonu nezasedl, nešoupnul potenciometr MIC na 10 a trochu se nevykecal...
Konečně pracovní týden končí a my vyrážíme na víkend, který má být aspoň v první polovině bez chybičky. Tedy co se počasí týče. Věrča nachází na internetu kladná doporučení na koupací lomy u Tovačova. Přibližujeme se vlakem do Kojetína a pokračujeme dále po cyklostezce na 10 km vzdálený Tovačov. Po cestě nás zdraví optimistické plastiky z padesátých let.
Cyklostezku je nutné na několika místech hledat a ani mačeta by nebyla k zahození.

Všechny nástrahy nakonec úspěšně zdoláváme a celé odpoledne se válíme v krásném písku u ještě krásnější vody. Všude jsou cedule zákaz vstupu, ovšem kromě nás je ignoruje dalších několik desítek lidí. Jezero je opravdu velké, takže není problém najít pláž téměř soukromou a pak už jen lze vybrat nuda / kožich. Navečer odcházíme na menší obhlídku města tj. řečeno prakticky, jdeme si vyhlídnout hospodu na večeři...

Písečňák je asi 2 km za Tovačovem směr Troubky. Takovýhle krásný most jim tam po povodních postavili.

Tovačovský zámek ve kterém sídli hudební škola. Rybník Kolečko s alejí stoletých dubů.

A konečně do hospůdky. Místní verze motorkářské tříkolky.

Ukládáme se na hřišti, kde máme jistotu přístřešku určeného dle nápisu přesně pro nás. V noci ale neprší, zato ráno nás přikrývá mlha hustá tak, že by se dala nakládat lopatou.

Ranní sluníčko mlhu rozpouští a nastává krásný den. Máme informace o blížící se frontě poroto neleníme, dáváme kafíčko na benzínce, kupujeme snídani a hurá opět k lomu. Na stoleté duby si po cestě můžeme i sáhnout.

A koupeme se, válíme se a to vše v různých obměnách až do odpoledne. Pomaloučku, polehoučku přichází jeden mrak za druhým, až přikrývají (parchanti) celé nebe. Zvažujeme, že to asi nemá cenu hrotit, dáváme pozdní obýdek, zákusek z cukrárničky a míříme opět na vláček motoráček směr Brno.

Já ještě večer zavítávám na Pavčinu dvojitou oslavu-oslavu kde se nestačím divit. Odvázané dívky, bigbít a rváč Žaneček... Inu, povedená veselice.