Vranov na rychlootočku
19-20.6.2004


Letošní rok počasí cyklistům nepřeje. Naštěstí máme jarní víkendy naplněné aktivním odpočinkem - rekonstrukcí bytového jádra. To jediné nás zachraňuje, abychom nepropadli do hluboké deprese - jak říkají američané, fucking weather. Tento víkend plánujeme první cykločundřík. Počasí ale nevybočuje ze své tradice a je totálně hrozné. Vyrážíme na sobotní oběd do Bitýšky, kde se na zahrádce ládujeme špekovými knedlíky s deštěm. Po přeháňce opouštím Verču  a jedu řádně provětrat kolo nabalené spacákem. Vyrážím směr jih a postupně plánuju dojezd na Vranov. Cestou se do podmračeného nebe smějí jen vlčí máky.

Za vesnicí Tulešice podnikám zkratku. Cesta sice není kratší o moc, zato vede rozbahněným úvozem a brodí potok. Na kopci někdo položil do pole obrovskou žehličku a zničil obilí.

Narážím také na třešňovou alej, kde je již pár stromů zralých. A krmíííím se. Krajina kolem rozhodně stojí za fotku.

Blížím se k Vranovu a pomalu se stahují mraky. Déšť vždy míjím jen o kousek.

Konečně u přehrady. Je úplně vrchovatá. Voda je relativně čistá, ale je cítit po rybině a také u břehu je pár leklých (nebo jinak pojdivších) ryb. Každopádně neváhám a dávám koupel.

Mraky se stahují čím dál tím víc. když projíždím kolem hospod na hrázi spadne jedna kapka, 20 kapek, 1000 kapek a to vše během 30 vteřin. Zapadám na nejbližší krytou zahrádku a spouští se Sodoma Gomora. Dva turisty to zastihlo uprostřed hráze. Po 5 vteřinách se ani nesnažili těch 100 metrů uběhnout.... Po 3/4 hodině déšť odešel stejně jako přišel. Krásně se vybarvil západ slunce a všude tekla voda. Mé skvělé vyhlídnuté místečko na spaní se změnilo v kaluž. Vyjíždím a hledám, kam složit hlavu. Trochu se zamotávám a vyjíždím ven z údolí. Pokračuju dál a nakonec ulehám pod stříškou na hřišti ve Štítarech. Na tachometru 120km.

Nedělní ráno je opět utrápené a já vyrážím na zpáteční cestu. Ve vesnici Hostim asi provádí rychlé a zběsilé cross závody.

Čůrací zastávku využívám k focení zátiší.

Cesta z Přešovic na Rouchovany je napůl uzavřená Osobáček se protáhne.

A další zátiší s Dukovany v pozadí.

Jaderným zářením zmutované minižáby.

Fanatický sběratel východoněmeckých aut v Řeznovicích u Ivančic.

V Alexovicích si ještě dělám malou válecí a relaxační pauzu. I sluníčko trochu vylézá. No a pak už jen domů a do bystrckého přístaviště na langoš.