Poprvé na lyžích

Jednou, když jsem byl ještě sportuchtivý student, nadělil mi Ježíšek běžky. Hned jsem je  zaběhl na trase Petříkov - Paprsek (notné nabrání sil z Šerácké 11) - Ostružná. Dojezd stál za to. Od té doby jsem se běžkám úspěšně vyhýbal. Až minulý rok mně opět ten jeden a samý Jěžich nadělil boty na běžky (staré jsem zatím úspěšně ztratil). Nedá se nic dělat, jdeme na to. Vyrážíme směr chalupa s plnou výzbrojí a výstrojí. Autem dojíždíme kam to jde (doslova - bohužel to pak nejde ani zpět), nazouváme, připínáme, odpichujeme a hurá!
Než si stačím vyfotit krajinku, je z Věrči jen pár černých pixelů na nekonečné bílé pláni...
 
Jedeme víceméně naslepo, vyjeté stopy vedou skoro vždy směrem, kam chceme zamířit. U rybníku dělají rybáři na ryby čerpadlem žbrrrr.

Jsme to ale sportovci !

Za rybníkem odbočujeme přímo do bílé pustiny.

Asi takhle nějak se na nás musí dívat Bůh. Stačí zamlaskat, naznačit a celé stádo se rozběhne ukázaným směrem.

Myslivci to v kraji zdejším nemají zrovna snadné. Zlé srny po nocích demolují posedy.

Typická sportovní pozice, o jejíž světovou proslulost se zasloužil Žaneček.

Na chalupě je taková zima, že i rtuť v baňce je zalezlá ve vyhřáté postýlce a odmítá šplhat po stupínkách. Měníme plán, upouštíme od přenocování a vyrážíme navečer do Jemnice, k Věřiným rodičům. Západ slunce nás zastihuje u Moravských Budějovic.

Když konečně sníme vše co je navařeno, já nakonfiguruju všechny komply, které mají jednotliví členové rodiny, opět vyrážíme dál. Na neděli plánujeme jen malé zastávky u zatopených lomů. Ten první vypadal na mapě zajímavě, na místě zjišťujeme, že je z něj skládka. Hned na kraji vesnice Hostěradice. Dost zvláštní řešení, házet si odpadky do spodní vody. No co už, dobrou chuť.

Z této fotky lze vyrobit romantické pozadí na pracovní plochu.

Na vedlejším pahorku je pěkná kaplička.

Radši rychle pryč. Další lomovou zastávku děláme za vesnicí Bohutice, lom je tady ještě v provozu a hlídá ho nerudný černý šerif. Aspoň že sluníčko nezklamalo.