|
A vánoce jsou tady. A my jsme líní. Jó jak my jsme líní. Asi je to tím naším stromečkem, že se nám nechce z domu. Neustále ho musíme chudáčka utěšovat, že si z něho neděláme srandu, že ho fakt považujeme za normální vánoční stromeček. Ale rozsvícený vypadá ve tmě docela pěkně. |
 |
|
K prvnímu pořádnému výšlapu se odhodláváme až 11. ledna a to už vlastně ani žádné vánoce nejsou (stromeček nám stojí pořád). Dojíždíme autobusem do Ořešína, dále pěšky do Lelekovic a hurá do kopce. Cestou se kocháme typicky Ladovskými zátišími. |
 |
| Tohle zátiší je zase spíše Švejkovské. |
 |
| Poslední stoupání a už se nad námi tyčí věhlasná Babo-lomská rozhledna. Ale co to, bojím, bojím, z okénka věže nás vyhlíží zlé strašidlo. |
|
|
| Zjišťujeme, že je to asi jakýsi místní poloblázen, zapředáme rozhovor a on nám ukazuje kouzla a čáry s bublifukem. |
|
|
| Dovídáme se spoustu zajímavého. Např. nejlepší směs není pouze saponát, ale navíc voda a sirup, případně med. Bubliny se dají udržet ve vzduchu foukáním (to je logické, jen získat cvik), lepší je víření vzduchu máváním. Co jsme netušili, bublina se může klidně odrážet od "chlupaté" látky - Věrča to předvádí se šálou. Po těchto zkušenostech je pro nás balancování s bublinou na provázku nebo děláni sněhuláka dětskou hrou. |
|
|
| Co tam pán sám dělal nevíme, každopádně ho necháváme po 1/2 hodině opět samotného, my řádně promrzlí. A pokračujeme dál kolem skal až do Vranova. |
|
|
| Hurá do hospůdky a pak ještě, když už jsou ty vánoce do kostela na betlém. Kostel nacházíme úplně zhasnutý, u oltáře svítí jen stromečky. Dost dobré. |
|
|
