Výrovice - Vranov - Rouchovany
29.5 - 1.6. 2003


Takže letos druhý pokus dorazit do Vranova. Před 14 dny jsme to nezvládli díky krásnému počasí a lenosti. Tento víkend zdá se bude ještě tepleji. Ve čtvrtek odpoledne se urychlujeme vlakem z Brna do Bohutic a dorážíme k první zastávce - rekreačnímu rybníku u Oleksovic. Je tady "lanovka" pro tahání vodních lyží a během odpoledne dokonce někdo nacvičuje skok na můstku (při tom ho samozřejmě tahá člun). Pokud by řidič člunu zaváhal, skončí on i lyžař během okamžení v poli kukuřice.

Sluníčko se naklání, v motorestu v Prosiměřicích zvládáme večeři, pivíčko a těsně po západu dojíždíme  k nádrži Výrovice. Nutno poznamenat, že jsme očekávali kemp plný rekreantů a tudíž otevřený stánek. Místo toho je zde pouze jeden rybář a asi milion ježků. Spaní s nimi není nic moc, chodili těsně kolem hlavy a hlučeli (ježci, rybář večer odjel na babetě).

Ráno je nádherné, voda čistá a krásně teplá.


Snídani si obstaráváme v místním konzumu a na stromě.

Romantické autofoto.

Zámek ve vesnici Kravsko. Ubytování možné, slouží jako školicí středisko a penzion.

A pořád dál a dál směr Vranov.

Větrná hospůdka v Lesné, takovou osvěžovnu nelze minout. To už jsme skoro na pláži.

Celé odpoledne se válíme. Cestu z konce Švýcarské zátoky jsme naivně zvolili na straně pláže - kdo tam jednou šel, ví o čem mluvím.... Večer se přemisťujeme do Vranova do hospody. Jak jinak.


Sobotní ráno. Po ranní koupeli vyrážíme opět do vesnice. Nutno podotknout, že voda je bezchybná - viditelnost přes 6 metrů a krásně teplá. Nad Dyjí se vznáší mlhy.

Vranovský zámek z několika úhlů - na první fotce v dáli z hráze.

  

Konečně si splňuji své dávné přání a vylézáme ke strážní věži (na fotkách nejbližší kamenná hranatá věž). Trochu krkolomné lezení, ale stálo to za to.

Ve Vranově je taková pěkná tradice. Pokud vyfotíte někoho rodný dům, máte u něj při nejbližší příležitosti panáka. Kdopak asi bydlí (bydlel) tady....

Co znamená dopravní značka u vjezdu na benzínku netuším. Jinak do Vranova jezdím od nepaměti, ale na tohle místo nemá čas vůbec žádný vliv. Aktuální století poznáte pouze podle částky a měny na stojanech.

Zámek. Konečně. Kopec je prudší, než dovoluje 30° vedro.


Vranovský kostel je ukrytý nad náměstím. Jediné co nás zaujalo byla nabídka literatury. Zajímavé tituly.

Večer řádně vyplavaní a sežehnutí vyrážíme směr Rouchovanský rybník. Díky neustálému zrychlování nás bouřka dohání až v Rouchovanech. To už ale vysmátí zalézáme do naší oblíbené hospody "Na radnici". Ale ouva, nevaří se a obsluhuje zde obtloustlá ženská nepříjemná jako dvouprdelní opice. Takže už za deště přejíždíme do rock pubu "V Pekle". Tady sice nevaří programově (párek mají), ale hospůdka je to dobrá. Za poslední dva roky se docela vyšvihla - svítící motorka "easy rider" a jiné dekorace, samozřejmě bigbít na plný kule. Navíc je přímo na hřišti s ideálním spacím přístřeškem.

Ráno je pochmurné, ale mraky se nakonec přece jen protrhávají. Takže se ještě chvíli válíme u rybníka.

Domů jedem tradičně údolím Jihlavy.

Fauna a flóra slepenců u Alexovic (u Ivančic) v údolí Jihlavy.

Penzión pro odhozené pány ve Stříbrném mlýně.