Masové narozeniny Nový hrad
2. - 4. 5. 2003

V důsledku rozpadu stavby a zrušení možnosti pronájmu chaty v Nedvědicích, byly letošní jarní narozeninové orgie přesunuty na hrad, jenž nese název Nový. Vše pod taktovkou Křivošovou (nutno podotknout že bezchybnou), kterýžto zajistil všechny světské i duchovní náležitosti, takovéto akci odpovídající. Oslavenců se sešla celá desítka, hostí kolem 80 (poté co se někteří dosyta pokochali krásou ztemnělého blanenského hvozdu), urvaných údů asi 4 kbelíky.
Dodávku tekutin zajišťoval místní personál. To byla jediná drobná muška na organizaci, ale nakonec to ta paní přežila. Během páteční noci ovšem odpadla, roztočila půl bečky černohorského moku a odešla snad na celou hodinu a půl spát. Nadílku nám zanechala opravdu nemalou.
Někteří na to jen bezradně koukali, nemajíce slov.
Někteří pořizovali fotodokumentaci pro časopis Kozy a my.

Nakonec bylo vše úspěšně zdoláno a za ranního deštivého rozbřesku všichni pomalu navázali na večer přetrženou nit.

Uvítali jsme také nové příchozí:
První z dalekého Tibetu. Ti tam vlastně byli už od pátku, ale vypadají, jako kdyby právě přišli.

Další až z Uhrů.

I z Marsu (ti jsou samozřejmě - bohužel noví vždy, když je uvidíte).

Vše bylo opravdu zařízeno na výbornou, takže ani utrhaných rukou a nohou na roštu nikdy nebyl nedostatek.

Vrchnost se nenechala dlouho přemlouvat a zapojila se do zábavy plebsu.

Odpovědné matky otáčely oči nemluvňat od těchto orgií.

   

Marně. Některé děti se na pečeně vrhaly, čtvrtily je mečem, polykaly i s kostmi a rodiče házely psům.

To vše nechávalo klidným pouze Špičína, který již zanechal života ve stínu a rozhodl proslavit se po světových varieté jako žonglér s nožem.

Několik momentek postaviček.

Krásnou markytánku zvěčnil na těchto akvarelech oslavenec Křivoš.

Nic není jak se zdá a i takovéto krasavice poléhají nízkým žádostem těla - pivo a cigára a kdoví co ještě.

Středověké panstvo. Na druhé fotce s rytířem, co říká "ňy", na třetí zezadu, ale stejně důstojné.

A opět postavičky, náhodně roztroušené.

 

Plameny se plamení, ještěrky na rameni.

Místní blázen. Naštěstí jsme ho dostali tam, kam blázni patří.

Každý si zažije svých 15 minut slávy. Čaďous jako pobočník krále. Bohužel pouze v loutkové vládě.

  

Poté byl svrhnut a musel zbytek víkendu pod tvrdým vedením Toma Sawyera natírat dřevěnou podlahu.

Což si samozřejmě všichni škodolibě fotili - inu, za vše se platí.

Naše posezení kolem ohně ze země,  z malé výšky a z věže.

 

Než jsme se nadáli, bylo slunce opět kdesi v tahu.

Ale v neděli ráno nás a psa překvapilo (nečekaně) v plné síle.

Kolínské ráno. Tímto způsobem vítají na Labi nový den. Možná právě proto ta kolínská investice kapitálu ze Země vycházejícího slunce.

 

Čajovna v prvním patře nad lokálem. Tady ti méně odolní spali.

A konečně bylo vše dopito a mohli jsme domů.

Ještě několik pivních zastávek, které již jsou nad moje síly.

Ale nakonec do Brna dojíždíme.