|
Vlaštovky odletěly, motýli se zakuklili (oni se teda vlastně kuklí housenky, no co už) a cyklisti schovali svá kola to temných garáží. Nastal čas pravých turistických výkonů. Ve středu 27.11 vyrážíme na první ze zimních výletů Sníh není, nemrzne, ale zato je úplně všude skvělé čvachtavé bahýnko, místy až po kolena. Výlet navazujeme na moji služební cestu, kterážto jest v Praze započata. Několik typických fotek z Hradčan. |
 |
| A abych se přiznal, tak hlavním cílem bylo nafotit proslulé Havlovo srdce. Svítící - málo - moc - vůbec. |
 |
| A ještě z dálky... |
|
|
| Několik dalších momentek, sv. Vít a Staromák. Vánočním trhovcům vůbec nevadí měsíc do Štědrého dne a již prodávají jak o život. Koštujeme pečené kaštany, které vzápětí málem končí v koši. |
|
|
| Druhý den míříme do Plzně. Volné dopoledne trávíme v okolí Hořovic. Na náměstí mají dvě skvělé stavby - starou a novou radnici. Nová musí potěšit všechny příznivce DM - možná opravdu ze střechy pouští hudbu pro masy. |
|
|
| Zámek je víceméně nezajímavý, zavřený a opravený jen z jedné strany. |
|
|
| Další turistická zajímavost - bývalé železné doly v okolí vesnice Felbabka. Samozřejmě jsme je nenašli, tak alespoň obrázek okolí. |
|
|
| V Plzni spíme v tradičním hotelu Morrison, proslaveném v písni Richarda Mullera. V suterénu funguje gay klub a na pokojích je docela veselo (alespoň co je slyšet skrze zdi). Pokoje mají z tohoto hlediska zařízené noblesně. |
|
|
| Andělíček pro štěstí na Bartolomějském chrámu. Neustále se snažím zjistit pravou historku, proč jeho pohlazení štěstí přináší a i verze plzeňských rodáků mi nepřipadají zrovna věrohodné. |
|
|
| Plzeňský rodák Josef František Smetana, proslavený jako lidumil. Ještě si musím někdy vyfotit pomník Charlese Mansona, doufám že někde nějaký má ! |
|
|
| Opuštěný lom vitriolové břidlice - Hromnické jezírko. Pomocí břidlice se získával proplachováním drcené horniny vitriolový louh. |
|
|
| A jak se jmenoval tento zámeček bych rád sám věděl... |
|
|
| Kaznějov - obrovský kaolínový lom. |
|
|
| Sobotní ráno a konečně na Kokořínsku. První zastávka - začátek Kokořínského dolu, obec Harasov. Opuštěný hotel, skalní byt a labutě. |
|
|
| Dále pokračujeme opět autmo do Mšena. Tady přenášíme váhu na naše nebohé nožičky a vyrážíme na túru. První zastávkou - nebo spíš obchůzkou - je skalní útvar Prolezovačky. Počasí je silně nevlídné, mží a je mlha. A nikde žádný turista, všechno je jen naše ! |
|
|
| Za Prolezovačkama je minijeskyně Obraznice - prý sloužila během 30-ti leté války jako skladiště cenných předmětů místních usedlíků. |
|
|
| Další skalní útvar - vyhlídka. Vidět teda nebylo zhola nic. |
|
|
| Skalní útvar Bludiště, je vidět typická struktura pískovcových skal. Pukliny sahaly až do velké hloubky a často byly jen pár centimetrů široké. |
|
|
| Struktura sály v detailu a s hlavou. |
|
|
| Strom "Medůza". |
|
|
| Švédský val - prý vybudovaný armádou za Třicetileté války. |
|
|
| Hlava a žába. Tady má jméno každý druhý šutr. A abyste měli dojem úplně přesný, měl bych zacitovat nějakou báseň místního mecenáše Cinibulka. Nic jsem si neštěstí nezapamatoval. |
|
|
| Nejznámější útvar - Pokličky (anglicky, dle informační tabule The Pokličky, včetně CZ diakritiky). Vypadají bombasticky, ale neočekávejte nic ve stylu turecké Kapadocie - tady jich je opravdu pouze pár (a to doslova). |
|
|
| Návrat roklí Močidla, stav cesty plně vystihoval název. Do Mšena dorážíme docela ucupitaní, dokonce vzdáváme obhlídku Náckovy rokle. Okruh měl takových 15 km, ale samé lezení ve skalách, nahoru a dolů a tak... ještě jsme zajeli k jednomu skalnímu bytu a hurá na večeři. |
|
|
| V neděli nás čekají výtvory nejen přírodní, ale i lidské. Začínáme v Liběchově, zámku dosti tvrdě stihnutého povodní. Voda sahala na horní rám oken (je to trochu vidět na budově vpopředí). |
|
|
| Kousek dál to začíná. První jsou na řadě Ďáblovy hlavy. Všechny plastiky jsou výtvorem Václava Levého, který začínal jako kuchař na zámku a skončil jako Myslbekův učitel. |
|
|
| Na putování se k nám přidal kamarádský kocour. Šel s námi až k sochám (1/2 kilometru). |
|
|
| Další umělý útvar - jeskyně Klácelka. |
|
|
| Opět kousek popojíždíme a děláme další vycházku - umělá jeskyně Harfenice (skoro jako Petra v Jordánsku) a Had (přeseknutý). Jo a vše hlídá blbý pes a dokonce jsme ho zahlídli! Ale nepřišel na zavolání, byl hrozně blbý. |
|
|
| Po cestě jsou nějaké výtvory snad v každém osamoceném kameni. |
|
|
| Další turistická zastávka - Nedamská jeskyně s výhledem na Kokořín a horolezeckou vložkou. |
|
|
| A toto již byla poslední turistická zastávka. Jestřebické pokličky. Dle průvodce méně turisticky navštěvované. Ovšem tak nám připadalo v tuto roční dobu celé kokořínsko. |
|
|
| Hrad Houska. Zdálky vypadá jak obecní škola na kopci. A turisté jej asi špatně hledají... |
|
|
| Panorama Bezdězu - v Bělé dáváme večeři a letíme po dálnici domů. |
|
|
