cykloputování údolím Drávy
|
Opět se sešel rok s rokem a my se připojujeme ke kolínské
výpravě do alpských končin starého dobrého Rakouska. Akce je
organizována neoficiálně, na odpovědnost Marka Zálabáka z kolínského
zálabí, na naše náklady a na boží trpělivost. Dopředu nutno konstatovat, že nikdo nebyl
nikde zapomenut - největší nebezpečí číhá vždy při odjezdu, protože
pokud
nenasednete, tak prostě nejedete. Předpokládám, že přebývající kola
v přívěsu by určitě každý logicky zdůvodnil, případně ekonomicky
zpeněžil. Dodaný autobus s air condition a hlavně s funkčním motorem
pro cestu tam i zpět (bomba!), lednička plná plechovek jednotného
obsahu. Co víc si přát. |
|
|
Téměř se setměním dorážíme do kempu nad Lieznem u krásného
Tristacher See (830mnm). Všichni více než dost posilněni neuvěřitelnou
kombinací lihovin a pastisovou tečkou stavíme s různým stupněm úspěšnosti
stany a dodržujeme noční klid, tvrdě nastolovaný úderem
22:59:99. Ráno vyjíždíme téměř k pramenům Drávy, jejíž tok budeme celý týden sledovat, do Itálie nad městečko Toblach (1241 mnm). Sundaváme kola a..... |
 |
| všichni se motají na místě a nikdo se nemá k odjezdu. Fotím hřbitov obětí bojů první světové války u nedaleké řeky Piavy a .... |
|
Doplnění: Tak takhle to začalo, nejdřív koule v Sarajevu poté ohlášení války stařičkým mocnářem - "Mým národům":  Zde si můžete přečíst přepsaný denník vojáka: http://staff.infima.cz/~svoboda/sramek.htm |
|
|
| ...všichni se pořád motají na místě. Tak prostě jedem. Štěrková cyklostezka, třítisícovky po obou stranách, poloumělé jezírko... |
|
|
| Městečko Innichen už projíždíme spolknuti pelotonem (většina v bílých tričkách neomylně pronásledovaná pastisovým chvostem). |
|
|
| Hory se halí do mraků, ale dole je teplo. Dráva je tady ještě spíš potok. |
|
|
| Neomylný rakouský vkus. Některé výtvory byly prostě neuvěřitelné. |
|
|
| Hrad byl opuštěný a nepřístupný. To jsme samozřejmě zjistili až poté, co jsme se k němu v proudech potu vyhrabali. Tak aspoň výhled do okolí. Na Kokoříně je aspoň stánek, tady byl prd. |
|
|
| Nádržka s pstruhama. No a jsme v Rakousku, tak aspoň vikingská loď, kapitán je pes, u vesla robocop a na přídi cínový vojáček... |
|
|
| Těsně pod Lieznem procházíme soutěsku Galitzen Klamm, u vstupu fasujeme přílby, asi pozůstatek výpravy z ostravska. |
|
|
| Ti co z lávky přepadli jsou odneseni vodou. Jen přilby svědčí o tragédiích. |
|
|
| Večer jak už bývá v Alpách tradicí prší. Na devítce je mejdan a všichni posloucháme vyprávění Milana, který líčí historku, jak jednou, když se v podílel na budování nouzového tábora pro separaci indignopozitivních jalovic, jeden ze zaměstnaných tesařů ťal sekeru s tak mohutným rozmachem, že přeťal nosný trámek jako svíčku a zajel do skály takovou silou, že vznikla trhlina na šířku dvou prstů a jak se nad ní Milan naklonil a jak mu do ní zapadl památeční groš a jak ho lovil a co nahmatal a mnoho a mnoho dalších historek. |
|
|
| Ráno se probouzíme do jasného dne, na kopcích se váli chuchvalce mlh, ale sluníčko tvrdě bojuje o život. Hotel naproti kempu patří bezpochyby do vyšších cenových kategorií. |
|
|
| S Věrčou a Bárou, která se k nám přidává vyrážíme na výpravu s cílem objet Liezenské Dolomity. Podle map cca. 110 km, večer máme na tachometrech 140 s absolvováním mnoha převýšení, ale od začátku. Z kempu sjíždíme do Lieznu kolem tajemného Sakramentsteinu (na fotce). Nad Lieznem se tvoří nádherné kupy mraků. |
|
|
| Mobilní stanice se solárním článkem pro přivolání rychlé pomoci pro slabší cyklisty, kteří na kole nedosahují průměrné rychlosti běžícího rozzuřeného býka. |
|
|
| Pořád mírně stoupáme proti proudu Drávy cestou, kterou jsme jeli předchozího dne opačným směrem. Po 40 km odbočujeme od řeky a začíná to pravé stoupání. |
|
|
| Malá zastávka u kostelíka. Z hrůzou zjišťujeme rozdílnost rakouském znění Nového zákona. Ježíše podle něj na Golgotě neukřižovali, ale zlomili mu vaz za krkem! |
|
|
| Typická květinová výzdoba. Nikdy jsem neviděl nikoho o květiny jakýmkoliv způsobem pečovat, čert ví, jak to dělají. |
|
|
| Dosažení kóty 1525 mnm, pauza. Nyní bychom měli pokračovat po jižní straně Dolomit, pořád z kopce. Jak se později ukázalo, sjeli jsme sice více jak 800m výškově, ale pořád z kopce to rozhodně nebylo. Vedle kaplička se svéráznou impresionistickou výzdobou. |
|
|
| Hmyz. Nedotěrný, dotíral jsem já na něj. |
|
|
| Jo na trajdáky, šmajdáky a jódlováky to je v Tyrolích užije - místo aby poslouchali pořádnej bigbít. |
|
|
| Údolíčko se seníky a dvěma kapličkami, na kopcích se sbírá na déšť. |
|
|
| V zimě tady musí být veselo - vodní double mlýn - ahóóóój ! |
|
|
| A tady bydlí rakouští bráchové Křemílek a Vochomůrka. |
|
|
| Vesnička Podlaning, ve které objevujeme místního pábitele. Bombasticky upravené samorosty. Fotek jsme udělal spoustu, všechny naleznete ZDE - v sekci PÁBITELÉ. |
|
|
| Křížová cesta, vedoucí odnikud nikam. |
|
|
| Konec tohoto úseku byl prudké klesání, s víceúrovňovými serpentýnami. Za jízdy se špatně fotilo... |
|
|
| Po zdolání posledního sedla opět sjíždíme k Drávě a pokračujeme proti proudu k našemu jezeru nad Lieznem. |
|
|
| Řeka tady už nabrala na mohutnosti. |
|
|
| Do kempu dorážíme zbídačení. Poslední kopec k jezeru je totiž docela masák i když jen asi na 15 minut. Večer bere Milan do ruky kytaru, čímž jsme vykázáni postupně z kempu, z parkoviště a končíme uprostřed hustého lesa, kde Milan pronáší cosi o fašistech, nicméně v hraní pokračuje. Asi ve dvě ráno je večírek rozpuštěn. Já se ještě po cestě zastavuji u turistů ze Švýcarska, kteří mají vlastní autobus. S naším řidičem, dvěma švýcarskými chasníky, švýcarskou řidičkou autobusu a dvěma dalšími účastníky naší výpravy (kteří se ovšem nezůčastnili) nejdříve degustujeme národní piva a poté i národní lihoviny. Spíš než degustace bych ten závod nazval rychlá smrt. Po čase náš řidič padá z lavičky a rozbíjí si hlavu. A víc nevím, jen že druhé ráno vyšlo sluníčko. |
|
|
| Dnešní trasa vede opět podél Drávy do městečka Berg. Sjíždíme do Lienzu - zjišťujeme že je to pěkné turistické městečko a vyjíždíme dále podél vody. |
|
|
| Hned za Lienzem vytváří řeka útulné píseční plážičky. Jednu obsazujeme a měníme cyklo dovolenou na dovolenou válecí, tak jak to má být. Snad voda mohla být teplejší. Než se nadějeme odbíjí půl třetí odpoledne, takže rychle dál. |
|
|
| Zvíře. Zvědavé. A divné. |
|
|
| Dále se údolí rozestupuje, hory kolem se snižuji, max. výška jen kolem 2700m a ty jsou stejně až v druhém řadu od údolí. |
|
|
| Dokonce potkáváme první vodáky, musí to ale být nuda. |
|
|
| Soutěska Giesslochklamm, na fotkách bohužel moc nevynikla. Slunce už se sklánělo a stěny byly natolik vysoké, že byly osvícené jen vrcholky. |
|
|
| Co dodat ? |
|
|
| Konečně dojíždíme do cíle naší cesty a u silnice nacházíme kemp. Vesnice je vysoko v kopci, nicméně potřebujeme nakoupit proviant, takže znovu nasedáme a šlapeme nahoru. Romantik by řekl, že vše strádání plně vyvážil pohled, jež se rozevřel do údolí se zapadajícím sluncem v mlžném oparu. My jsme raději zvolili koupel v suprovém bazénu s výše zmíněným pohledem navíc. Smýváme prach a pot z cest, za což jsou nám naše těla víc než vděčná. Mně to moje slibuje, že teda ještě chvíli vydrží. |
|
|
| Večerní siesta. Milan nám zde vypráví historku, jak poté co klesl až na dno, poté co ztratil vše, i památečný groš, bloudil po ulicích rodného Kolína, nechtělo se mu ani žít a čekal, pořád čekal, že se přece něco stát musí, nevěděl kudy kam, až jednou po dešti, našlápla jeho stará děravá teniska nasáklá večerním chladem něco měkkého, poddajného a tajuplného, podíval se, a ani nedoufal že by snad ztracená peněženka, nebo alespoň útržek dívčího svršku nebo kalendář s obrázky kvetoucích stromů či nahých žen, v takové štěstí ani nedoufal, přesto se zatajeným dechem a tlukoucím srdcem sklopil zrak a na zemi uviděl rozšlápnuté hovínko, normální hovno, opravdu normální smradlavé psí lejno a mnoho dalších historek nám Milan toho podvečera vyprávěl. |
|
|
| Pak jsme raději odešli do hospody, kde Milan drnknul do strun spustil repertoár mrtvých i živých. Skladby Lennona & McCartneyho, Bono Voxe, Lukavského, Jaggera a Mercuryho se nesly hospodou za vydatné podpory místních. Takový koncert tady asi dlouho nazažili. K tomu uleželý kozí sýr, inu opět povedený večírek. |
|
|
| Zelený chrobák, nekompromisně zvěčněný v nemravné póze. |
|
|
| Poslední den vyrážíme ve třech s Verčou a Bárou na jezero Weisensee. Asi 10 km do 15% převýšení s pro nás typickým úsměvem na rtu. |
|
|
| Jet s dvěma holkama, to si člověk musí trochu zapíchat. |
|
|
| Had, jedovatý nebo ne. Názory se různily a testu se nikdo neodvážil, protože šlo by-li o hada nejedovatého, byla tu obava z uškrcení. |
|
|
| Koupel v cíli cesty u města Spittal. Zvláště druhou fotku doporučuji maximalizovat... |
|
|
| Ještě doplnit v pekárně zásoby na zpáteční cestu a domů! |
|
|
| Téměř úplná sestava naší výpravy. |
|
|
| Do Kolína dorážíme nad ránem. V neděli vyjíždíme do Poděbrad na ochutnávku místí vody a zákusků - to ještě netušíme, že zde budeme i následující týden při výletu do Orlických hor. |
|
|
| Prémie. Dechovka na promenádě byla nenapodobitelná. Máte-li zvukovku, doporučuju klip. Těch 650kB stojí za to. |
