3. - 5. 1. 2002
|
SKANDÁLNÍ ODHALENÍ
|
 |
| Skončil jsem až po deváté večer, Věrča přijela vlakem a hned jsme vyrazili směr východ. První noc ze čtvrtka na pátek jsme přečkali před sjezdem do údolí říčky Varinky (do které ústí Bílý potok) s krásným výhledem na celé pohoří ( to jsme v noci, kdy jsme dojeli samozřejmě netušili). |
 |
| I tady, v podhůří o sobě dávala příroda znát. |
|
|
| Po mini snídani a občerstvení na místní benzínce jsme zaparkovali u hotelu Diery ve vesnici Biely potok, v které ústí potok, ani nevím jak se jmenuje.... a vydali jsme se proti proudu přes Horné diery směr sedlo Medzirosutce, ležící nelogicky mezi Velkým a Malým - hádejte ! ano, Rozsutcem. Tento úsek je určitě nejpůsobivější v celé ploše Malé Fatry. Po lávkách a schůdcích prolézáte nad potokem, na mnoha místech mi to připomínalo Slovenský ráj. |
|
|
| Flóra pestrá, poznáte květinky? |
|
|
| Zástupce fauny. Lesklý brouk. Viděli jsme ho skoro na každém kroku, na mnoha místech právě na kroky doplatil. |
|
|
| To už jsme v sedle Medzirosutce. Velký Rozsutec má 1609 m, malý 1343 m. Na následujícím snímku je malý Rozsutec. Na první pohled se nezdá ani možné, že přes něj prochází turistická značka. Náročnost cesty odpovídá prvnímu dojmu. Bez řetězů by to nešlo asi ani nahoru, nemluvě o cestě dolu. |
|
|
| Sladká odměna - super výhled, až na Roháče na obzoru. |
|
|
| Cesta dolu byla nic moc, ale nakonec jsme ji zvládli ve zdraví. Po prvním skalnatém úseku, následovala kamenná suť a nakonec listnatý les plných podivných Entů. |
|
|
| Pulci v kaluži. |
|
|
| Po tůře hned do hospůdky. Zjišťujeme, že s letošním
kurzem kč/sk už pro nás pomalu začíná být Slovensko levnou zemí.
Dokonce si vyslechneme komentář MS v hokeji. Den před tím vyhrálo
Slonesko se Švédskem - jen pro upřesnění. ..."To by bylo dp,
abysme dp nevyhráli dp. Když jsme dp porazili Švédy doma dp. Teď to
dáme Rusákům dp a pak dp a konečně ukážeme světu dp, co je
slovenský hokej !".... vysvětlení: *dp - do piči. Ve snu by mně nenapadlo, že první letošní koupel si odbudeme v horské říčce. Na druhou stranu myslím, že od dubna do listopadu má teplotu skoro pořád stejnou. |
|
|
| V nedaleké Terchové je socha George Janoshika, místního rodáka. Její zvláštností je to, že se na ni můžete dívat z libovolného směru a je vždy stejně hnusná. Kontrolní otázka. Víte kdy žil? ODPOVĚD Stejně nechápu, jak mohl bohatým brát a chudým dávat, když tady nemohl být bohatý nikdo a pochybuji, že těmito končinami vůbec někdo projížděl. |
|
|
| Ráno se probouzíme u Bílého potoka a jako první nás přilétne pozdravit bílá Korela. Ani jsme si neuvědomili, jak je Slovensko odlišné. |
|
|
| Konečně i chápeme význam betonového výtvoru pod Jánošíkem. |
|
|
| A opět vyrážíme na túru. Dnes nás čeká velké sousto. Hned za Terchovou odbočujeme do stráně a po zbojnické stezce procházíme po vrcholech podél celého údolí Vrátnej doliny směr Kriváň. Prvotní stoupání s převýšením 600 m pokračuje houpáním sedlo vrchol kolem 200 až 300m +/-. Počasí nádherné, na pochod možná až moc, naše jediná láhev 1,5l vody je prázdná za chvíli. Výhledy se střídají na obě strany - do Vrátnej doliny a na Kriváň, na druhou stranu vně hor, je vidět i Váh a Žilina. |
|
|
| Pár květinek. |
|
|
| No prvním vrcholu vrcholu Baraniarky 1260m fotím ještě panorama. Vlevo jsou vidět oba Rozsutce, v uprostřed Kriváň. |
|
|
| No a pak už jen sejít dolů. Od smrti žízní nás zachraňuje potůček. Na silnici chytáme stopa na Sokolí s opuštěnou lanovkou, odkud je to už jen kousek k autu. Ze spodu je vidět soutěska, kterou jsme ráno šlapali směrem nahoru. Teď to vypadá neskutečně. |
|
|
| Ubytováváme se v chatě Vrátnej, mají tam skvělý čísla pokojů. |
|
|
| Mají tam taky originální systém polopenze. Při zaplacení pokoje musíme zaplatit polopenzi (200Sk / hlavu), která sestává z kupónů proměnitelných v místní restauraci. Ale na kupóny dokonce i vrací a 200 se dají rozprášit jak když řekneš švec. Po večeři padáme do postelí, ještě na noťasu shlédnu dva díly Červeného trpaslíka. Poslední den máme v plánu dosáhnout nejvyššího vrcholu - Velké Kriváně. S pomocí lanovky. Nejdříve si lehce nacvičíme předepsaný posez. |
|
|
| A nastoupíme. lanovka pamatuje snad ještě Zápotockého. |
|
|
| Na vrcholu nás čekají sněhové plotny, na kterých dokonce ještě dovádí par snowborďáků a jeden lyžař. Vystupujeme asi 300 m výškových na vrchol. |
|
|
| Opět krásný výhled i přes podmračené počasí. |
|
|
| Na této fotce je vidět trasa včerejší tůry. Začínali jsme vpravo u skal a došli až k nejvyššímu vrcholu nalevo. |
|
|
| Rozsutce, jak jinak. |
|
|
| A tradiční panorama. |
|
|
| Lanovkou opět sjíždíme dolů, dnes máme všech tůr plné zuby. Dáváme si obýdek (halušky) a podnikáme procházku k symbolickému cintorínu. Nevíme oč jde, Výsledek je bombastický. Jedná se o tu černou tabuli. |
|
|
| K cintorínu se šel podívat i místní brouk. |
|
|
| Zajíždíme k hotelu Boboty - nejluxusnějšímu hotelu v Malé Fatře (v rekonstrukci). Je u něho obora s čuníkama. |
|
|
| A domů. Ještě jedna fotka Hostýna. |
|
|
