PŘIHLÁŠKA
ARCHIV
VÍZUM DO ČLR
DOMŮ
BONUS WEB
| UPOZORNĚNÍ, VTIPY, ZAJÍMAVOSTI & JINÉ |
| | SEZNAM ZAVODÍCÍCH |
| | VÝSLEDKY ZÁVODŮ |
| | CELKOVÉ VYSLEDKY |
| | FOTO GALERIE |
| | VÝBĚR Z TISKU |
| | MAPY, PROFILY & ČASY TRATÍ |
Lysá hora
Na sešlosti, ke které jsem se připojil už v pátek na motelu Panorama mě nejvíce překvapilo, že se jedná o účastníky cyklistického výletu, který lze s trochou nadsázky nazvat i závodem. Vzhledem k počtu dětí a těhotných žen připadajících na jednoho cyklistu jsem usuzoval na zcela jinou aktivitu. Konec konců jsem přivítal, že se jedná o cyklisty, neboť jsem měl sebou v bungalovu horské kolo, a po pátém pivu, které jsme spolu vypili, jsem tomu i uvěřil a neprozřetelně jsem přislíbil účast v sobotním závodě.
Velká diskuse se strhla o tom, do které kategorie bych měl být zařazen. Nejprve přišel úporný lobbing vedoucího zájezdu, kterého nazývali z mě neznámých důvodů číňanem ačkoli vypadal docela tuzemsky, abych startoval v kategorii silničních kol. Můj argument, že jsem přijel na horské kole a tudíž je věc ložená, mi byl logicky vyvrácen výčtem cyklistů, kteří se závodů zúčastňují na horském kole (Leo, Žanek, …) a přesto jim přestup z kategorie silniční do horské vedoucím zájezdu z organizačních důvodů nebyl dosud schválen. Doslova mě urazil požadavek, abych startoval v kategorii velocipédy ženy s odůvodněním, že bude nejméně obsazená. Za prvé moje zánovní horské kolo není žádný velocipéd a přece nebudu závodit se slabším pohlavím. Tady jsem se ve výkonnosti slabšího pohlaví trošku mýlil. Jediná závodnice této kategorie Jana Hradilová neporazila jenom mě, ale i další tři zoufalce a vzhledem početně dobře obsazenému závodu obsadila čtvrté místo v absolutní pořadí. Jediné co mě uklidňuje, je dlouhodobý vývoj jejích časů (rok 1999 1,39,06, rok 2001 1,13,45 letos 0,50,01) Z uvedeného přehledu jasně vyplývá, že na rok porazí i vedoucího zájezdu a na přes rok vyhraje Tour de France.
Také ostatní účastníci se zlepšili, za zmínku stojí např. čas Číňana (výše zmiňovaný vedoucí zájezdu) 36,55. Tímto časem se významně přiblížil časům závodníků Závodu míru, který zde podle zmínek místních pamětníků kdysi končil svou etapu (pokud lze věřit ústním podáním dochovaným zprávám, tak nejlepší ze závodníků měli čas výjezdu na Lysou horu okolo 27 minut). Nejdramatičtější souboj se odehrál v podání Honzy Krejčíře a Jaroslava Hradila, kdy mládí slavilo úspěch o cca 7 sekund.
Fantomem závodu byl jakýsi Jara Zíta, zřejmě outsider, už proto, že člověk, který nedokáže Lysou horu najít za pomoci několika navigátorů s mobilními telefony, by pravděpodobně ani nebyl schopen vyjet nahoru. A to byl mezi navigátory i místní rodák (jakýsi Jerry), který už se tady po okolí něco najezdil a tudíž to tu má v malíčku. Osobně připouštím i možnost, že se jednalo o dobře sehranou fikci a že žádný Jara Zíta neexistuje, protože se mi nejeví jako pravděpodobné, že člověk který jede autem na Lysou horu a je v 12,00 hod ve Frýdku Místku, může být ve 13,00 opět ve Frýdku Místku a pak už se od Lysé hory pouze vzdalovat, aby se opět ve 14,00 přiblížil, ale bohužel z opačné strany hory s udivením v hlase, že se ke startu nemůže nějak dostat ačkoli na jeho turistické mapě tam turistická značka jednoznačně vede. Rovněž se mi nezdál příliš reálný telefonát, kdy kdosi ostatní přesvědčil, aby Jarovi dali ještě jednu šanci a Jara nahlásil, že už bohužel opravdu neví kde je, protože se úplně ztratil a tak se vydal se svou zánovní známostí na houby. Tomu přece nemůže nikdo věřit (i když to praskání větviček v telefonu údajně znělo věrohodně). V Jarovu existenci jsem opět na krátký čas začal věřit poté, kdy jsme se sešli v hospodě na motelu a Jerry nám oznámil, že teď tu byl, seděl s ním a s Janou u stolu, a šel se se svou známostí ubytovat. Poté co se fantóm Jara ubytovával již déle než hodinu, začli mu někteří mladší členové zájezdu závidět. Když se však v kolektivu neobjevil ani o půlnoci, kdy zavírali hospodu, nezáviděl mu už nikdo a když se neobjevil ani dopoledne někteří starší účastníci zájezdu se začali obávat o jeho zdraví – prý snad, aby se neopakovalo loňské Starobrno, kdy si Jara sáhl až za hranici svých sil (tomu jsem nerozuměl, závod byl přece včera).
Závěrem bych konstatoval, že akce byla úspěšná a přínosná, až možná na pár incidentů s místními číšníky, které poněkud překvapovalo, že ti blbci z jižní Moravy nechápou rozdíl mezi pojmy „pivo“ a „desítka“ a naivně věří lstivým prohlášením o tom, dokdy bude mít kuchař náladu vařit.
Pro Čajna Press J. N.
Oficiálním sponzorem tohoto závodu je Čínská lahůdková republika