(Brno, ČTK – Čínské trhací komando) Holly Fight, neboli Heillige Kampf
(pro ty, co ještě nevstoupili do Evropy pouze Svatoboj) (za případnou pravopisnou chybu se omlouvám)
Již tradičně čtvrteční podvečer mnozí z obyvatel
Brna vyplňují ne jen návštěvou hospody, ale urputným sportovním výkonem, který je
posléze odměněn návštěvou hospody. Ve čtvrtek 10. září jsme se opět sešli
k další etapě našeho oblíbeného Číňan Cupu. Tentokráte v Husovicích u
kulturního stánku řečeného Svatoboj.
Účastnili jsme se opět v hojném počtu. Dokonce bylo možno
registrovat i několik nových mladých tváří v našem startovním poli. A že
mládí má zelenou, se v Číně ví už dávno. Náš zkušený náborový
pracovník se při minulém závodu Mamut vytáhl a pod záminkou možnosti získat
čínské občanství nalákal dva nezkušené mladíky. Tolik první dojem, jen si
počkejte, jak to s nováčky dopadlo.
Předstartovní srocení kromě nováčků mělo mnoho dalších
překvapení. President závodu i se svou drahou polovičkou přijeli slavnostně oděni
v tradičních čínských krojích černé barvy. Jak se později ukázalo,
nepřijeli závodit rovnou ze státní recepce pořádané ministrem obrany Co-Sem
Leze-te. Jen se prachsprostě nakazili virovou nákazou zanedbatelné intenzity a pod
touto průhlednou výmluvou se závodu účastnili pouze jako estetická a organizační
složka.
Je nutné vyzdvihnout zejména smysl pro fair play tohoto závodu, kdy
v rámci objektivizace výkonů byl pořadateli (Larsem) zajištěn i speciální
pes. Vzrůstu sice ne příliš přesvědčivého (autor článku vlastní dobrmana –
pozn. red.), zato vynikajícího čichu, který prováděl kontrolu používání jen
povoleného dopingu. Případné požívání mléčných výrobků, tak mohlo býti
okamžitě odhaleno a případný provinilec potrestán zaplacením rundy Tequily
v cílové občerstvovně.
Postupně se sjížděli další a další závodníci. Po klasickém chaosu
s placením startovného, rozdělováním čísel a vysvětlením, kam se vlastně
jede se mohlo již skutečně začít.
Nakonec přijel i Václav Synek, již tradičně obtěžkán batůžky se
spoustou CéDéček. Z jeho klasické role notorického opozdilce (a samozřejmě
taky opozdilce a zmatkaře) jej vysvobodil až David Kříž. Ten se přiřítil na start
již v polovině závodu vybaven speciálně upraveným bicyklem. Na svou omluvu
nesouvisle drmolil něco v tom smyslu, že ještě před dvaceti minutami
v práci modemoval na druhý konec republiky. Nakonec zbaběle sejmul z kola
dětskou sedačku, umístil ji do vozu pořadatelů a též vyrazil směrem do kopce za
svými sportovními soudruhy.
A jak se vlastně vedlo jim? Opustili jsme je ve chvíli těsně před
startem. Jak tedy situace vypadala. Jako první startoval Dalibor Skalník
s odůvodněním, že strašně spěchá. To byla asi pravda, protože svým
neskutečným časem 8:06 vytvořil traťový rekord a na druhého v pořadí udělal
plných 42 sekund náskok. A to ještě byl jistě ochuzen o několik drahocenných
vteřinek díky nepřesné komunikaci s časomírou (Petra). Ta jej po několikerém
ujasnění, že ho odstartuje slovy: “Tři, dva jedna, teď“ takto znovu oslovila a
až asi po pěti sekundách Daliborovy nečinnosti řekla: “Tak už ale jeď“. Za
Daliborem na trať vyrážely postupně naše milé kolegyně. Zde bych chtěl vyzdvihnout
tréninkové úsilí některých z nich. Například Jana Hradilová se do zákeřně
se strmícího kopce pustila s takovou vervou, že již asi po dvou stech metrech
v prvním stoupání do serpentiny strhala řetěz známého výrobce cyklo
komponentů Shimano. Naštěstí se incident obešel bez zranění. Zklamaná a
nešťastná závodnice tak nemohla zúročit hodiny dřiny na trenažéru i v sedle
a nezískala ani jediný bod. Patří jí však naše vzpomínka a pochvala za
statečnost.
Ze startu se vyjíždělo poklidnou ulicí nahoru na Lesnou, zde se trať
závodu napojovala na frekventovanou silnici a doprava byla řízena regulovčíky Adélou
a Pavlem Čadkem. Nenápadně ale jistě se závodníci probíjeli do posledního
stoupání za sodovkárnou, aby po projetí poslední zatáčky mohli zaspurtovat na
závěrečné rovince. V cíli bylo možno vidět několik krásných akcí, kdy
například jeden z nováčků závodu Tomáš Silnický předjel o délku kola
zkušeného borce Ondřeje Elstnera, který do posledního metru zoufale bojoval. Ukázal
tak mladším kolegům, že jeho skalp nelze získat zadarmo.
A teď již honem odevzdat čísla a hurá na zasloužené pivíčko.
Zahrádka zvolené restaurace skýtala kromě ukojení žízně též mnoho možností
relaxace na skluzavkách, houpačkách a pískovišti. Mnohými byly tyto možnosti plně
využity, jak nám ostatně později dosvědčí pořízená foto dokumentace. Pro
příznivce mužných sportů byl zorganizován i pěstní souboj mezi štamgasty, ale
nějaký sabotér tuto akci v zárodku znemožnil a oba bijci byli od sebe odtrhnuti.
A už se nám nesou piva a už je vyhlašování výsledků. Následovala
novinka – hlasování o termínu konání dalšího závodu. Po té, co volební komise,
bez ohledu na počty odevzdaných platných hlasů pro variantu úterý a variantu
středa, rozhodla o konání v úterý se většina závodníků odebrala ke svým
strojů a mizela směrem k zšeřelému Brnu načerpat nových sil na brzký další
závod.
Oficiálním sponzorem tohoto závodu je Čínská Ledová Republika