(Brno, ČTK – Čínské trhací komando) Holly Fight, neboli Heillige Kampf

(pro ty, co ještě nevstoupili do Evropy pouze Svatoboj) (za případnou pravopisnou chybu se omlouvám)

Již tradičně čtvrteční podvečer mnozí z obyvatel Brna vyplňují ne jen návštěvou hospody, ale urputným sportovním výkonem, který je posléze odměněn návštěvou hospody. Ve čtvrtek 10. září jsme se opět sešli k další etapě našeho oblíbeného Číňan Cupu. Tentokráte v Husovicích u kulturního stánku řečeného Svatoboj.
   Účastnili jsme se opět v hojném počtu. Dokonce bylo možno registrovat i několik nových mladých tváří v našem startovním poli. A že mládí má zelenou, se v Číně ví už dávno. Náš zkušený náborový pracovník se při minulém závodu Mamut vytáhl a pod záminkou možnosti získat čínské občanství nalákal dva nezkušené mladíky. Tolik první dojem, jen si počkejte, jak to s nováčky dopadlo.
   Předstartovní srocení kromě nováčků mělo mnoho dalších překvapení. President závodu i se svou drahou polovičkou přijeli slavnostně oděni v tradičních čínských krojích černé barvy. Jak se později ukázalo, nepřijeli závodit rovnou ze státní recepce pořádané ministrem obrany Co-Sem Leze-te. Jen se prachsprostě nakazili virovou nákazou zanedbatelné intenzity a pod touto průhlednou výmluvou se závodu účastnili pouze jako estetická a organizační složka.
   Je nutné vyzdvihnout zejména smysl pro fair play tohoto závodu, kdy v rámci objektivizace výkonů byl pořadateli (Larsem) zajištěn i speciální pes. Vzrůstu sice ne příliš přesvědčivého (autor článku vlastní dobrmana – pozn. red.), zato vynikajícího čichu, který prováděl kontrolu používání jen povoleného dopingu. Případné požívání mléčných výrobků, tak mohlo býti okamžitě odhaleno a případný provinilec potrestán zaplacením rundy Tequily v cílové občerstvovně.
   Postupně se sjížděli další a další závodníci. Po klasickém chaosu s placením startovného, rozdělováním čísel a vysvětlením, kam se vlastně jede se mohlo již skutečně začít.
   Nakonec přijel i Václav Synek, již tradičně obtěžkán batůžky se spoustou CéDéček. Z jeho klasické role notorického opozdilce (a samozřejmě taky opozdilce a zmatkaře) jej vysvobodil až David Kříž. Ten se přiřítil na start již v polovině závodu vybaven speciálně upraveným bicyklem. Na svou omluvu nesouvisle drmolil něco v tom smyslu, že ještě před dvaceti minutami v práci modemoval na druhý konec republiky. Nakonec zbaběle sejmul z kola dětskou sedačku, umístil ji do vozu pořadatelů a též vyrazil směrem do kopce za svými sportovními soudruhy.
   A jak se vlastně vedlo jim? Opustili jsme je ve chvíli těsně před startem. Jak tedy situace vypadala. Jako první startoval Dalibor Skalník s odůvodněním, že strašně spěchá. To byla asi pravda, protože svým neskutečným časem 8:06 vytvořil traťový rekord a na druhého v pořadí udělal plných 42 sekund náskok. A to ještě byl jistě ochuzen o několik drahocenných vteřinek díky nepřesné komunikaci s časomírou (Petra). Ta jej po několikerém ujasnění, že ho odstartuje slovy: “Tři, dva jedna, teď“ takto znovu oslovila a až asi po pěti sekundách Daliborovy nečinnosti řekla: “Tak už ale jeď“. Za Daliborem na trať vyrážely postupně naše milé kolegyně. Zde bych chtěl vyzdvihnout tréninkové úsilí některých z nich. Například Jana Hradilová se do zákeřně se strmícího kopce pustila s takovou vervou, že již asi po dvou stech metrech v prvním stoupání do serpentiny strhala řetěz známého výrobce cyklo komponentů Shimano. Naštěstí se incident obešel bez zranění. Zklamaná a nešťastná závodnice tak nemohla zúročit hodiny dřiny na trenažéru i v sedle a nezískala ani jediný bod. Patří jí však naše vzpomínka a pochvala za statečnost.
   Ze startu se vyjíždělo poklidnou ulicí nahoru na Lesnou, zde se trať závodu napojovala na frekventovanou silnici a doprava byla řízena regulovčíky Adélou a Pavlem Čadkem. Nenápadně ale jistě se závodníci probíjeli do posledního stoupání za sodovkárnou, aby po projetí poslední zatáčky mohli zaspurtovat na závěrečné rovince. V cíli bylo možno vidět několik krásných akcí, kdy například jeden z nováčků závodu Tomáš Silnický předjel o délku kola zkušeného borce Ondřeje Elstnera, který do posledního metru zoufale bojoval. Ukázal tak mladším kolegům, že jeho skalp nelze získat zadarmo.
   A teď již honem odevzdat čísla a hurá na zasloužené pivíčko. Zahrádka zvolené restaurace skýtala kromě ukojení žízně též mnoho možností relaxace na skluzavkách, houpačkách a pískovišti. Mnohými byly tyto možnosti plně využity, jak nám ostatně později dosvědčí pořízená foto dokumentace. Pro příznivce mužných sportů byl zorganizován i pěstní souboj mezi štamgasty, ale nějaký sabotér tuto akci v zárodku znemožnil a oba bijci byli od sebe odtrhnuti.
   A už se nám nesou piva a už je vyhlašování výsledků. Následovala novinka – hlasování o termínu konání dalšího závodu. Po té, co volební komise, bez ohledu na počty odevzdaných platných hlasů pro variantu úterý a variantu středa, rozhodla o konání v úterý se většina závodníků odebrala ke svým strojů a mizela směrem k zšeřelému Brnu načerpat nových sil na brzký další závod.

Oficiálním sponzorem tohoto závodu je Čínská Ledová Republika