S kolegou Číňanem se potkáváme málokdy, zpravidla jen v tiskové frontě.

Když mi opět blokoval tisk mých abstrakcí, zeptala jsem se cože tak důležitého má. Slovo dalo slovo a po nakouknutí do výsledkových listin Číňan Cupu 98 jsem usoudila, že bych mohla přihlásit nového závodníka, tedy svého starého.

Počasí toho podvečera bylo proměnlivě oblačné a deštivé, jak by řekl meteorolog Jano Zákopčáník : ” V Čechách místy, na Moravě ojediněle...”. A tak místo sluníčka nás oslňovala neónová záda dalšího nováčka. Měl kromě kola a brýliček i hodinky se stopkami, ale vypadalo, že se s nimi nerad loučí. Nicméně touha být stopován zvítězila nad mrzkým soukromničením.

Kopec zvedající se z líšeňského údolí pan Gottwald vymyslel báječný. Úzká silnička se strmě klikatila vzhůru lesem a každá zátočina vypadala už už jako ta poslední před cílem. Cílem “u klacku” projel jako první závodník, který vůbec s námi nezávodil. Ostatní tedy mohli být už jenom druzí. To ale netušili a vší silou svalů a přehazovaček (někteří nahoře “bez” : “ Mně to nepřehodilo...”) urputně bojovali o první místo.

V druhém horském výjezdu si mysleli ti co chtěli být dobří a nebyli, že budou (podle starého hesla: Dohonit a předhonit!), a ti co byli opravdu dobří, že nesmí být horší, ba naopak (Předhonit a předhonit!).Výsledkem bylo, že si někteří polepšili, jiní pohoršili, což už tak zpravidla v životě chodí.

Všechny vzniknuvší rozdíly brzy setřel country hlahol a libé vůně linoucí se z restaurace “U Raka”. Kola pečlivě uzamčena - tož čas vyhlašovat, oceňovat a hodovat... Kdo si dal bramborové knedlíky se škvarkami, neprohloupil a kdo řezáka, tak taky ne. Vypocené tekutiny byly tentokrát hromadně doplňovány značkou Regent® . Věcné dary pro vítěze měly vysokou užitnou hodnotu, což se zračilo v tvářích obdarovaných a upřímných závistivých úšklebech těch, co se ulejvali nebo prostě zrovna dneska jim to nevyšlo na “medajle”. Když ne klasický dáreček, tedy alespoň získané body hřály rozbušená srdíčka účastníků (zvláště takových, kteří se za vidinou bodů hnali i přes defekt svého kola).

Kolovaly také fotky, většinou jednostranně zaměřené na Číňana důležitě předávajícího diplomy, případně kolektivní zvedání půllitrů (ovšemže s hypotonickými nápoji).

Mr. Synek mi byl ukázán až po skončení celé akce, s tím že bych mohla napsat zprávu a každá zpráva musí setřít Synka (pravidlo č. 1). To jsem ovšem nevěděla, ale Synku, příště si dám bacha a určitě se něco najde.

<TK>