18:00 V místě startu již netrpělivě čekají na začátek první borci, rozcvičují se, popíjejí iontové nápoje a obhlíží stroje soupeřů. Začíná prezentace, vysvětluje se systém startování, trať. Panuje všeobecná nervozita. Je nainstalována špičková časomíra OdIvety a závodníci se pomalu řadí před startovací rampu.

18:50 Start! Na trať vyráží první závodnice na horském kole, 30 sekund za ní další. Pak přijdou na řadu trekkingová kola osedlaná ženami, hned za nimi muži na horských kolech, které nekompromisně stíhají muži na trekkingových kolech a v závěru elitní kategorie silniční kola muži. Na trati se tvrdě, leč korektně bojuje. I když jsou mnozí závodníci dojížděni a dokonce předjížděni, neklesají na mysli a bojují dál. To ještě mnozí jezdci na horských a trekkingových kolech netuší, co je čeká v závěru. Strmý kopec po kterém se vine prašná kamenitá cesta, kterou v sedle zdolají jen ti nejlepší. A tak pomalu, tváře zalité potem, ukrajují nekonečné metry zatímco sekundy neúprosně ubíhají.

A už první přijíždějí do cíle, padají k zemi a znaveně se ohlížejí, s jakým náskokem se jim podařilo přijet. Chvíle zaslouženého odpočinku, pár doušků iontového nápoje a po krátkém sjezdu znovu na start.

19:20 Startuje se druhé kolo. V něm mnozí dokonce zlepší své časy z prvního kola, byť se mnozí nechtěli na start ani postavit. Kvůli protestům závodníků a problémům s časomírou je zrušen dojezd do onoho vpravdě pekelného kopce. Těsně za cílovou páskou leží na zemi změt velocipédů a závodníků. Nikoli, nedošlo k hromadnému pádu, ale k hromadnému vyčerpání. Někdo parafrázuje klasika:”Za trochu vody šel bych světa kraj...”. Nešel, vždyť sotva leží!

Následuje hromadný přesun do restaurace Rosnička, po níž byl tento závod pojmenován. Ale ani při přesunu nemají vyčerpaní závodníci čas na odpočinek. V prudkém sjezdu Wilsonovým lesem se spoustou zatáček musejí mít všechny svaly napnuté, aby stačili včas zareagovat na kameny, kořeny a hrboly, jichž se jim do cesty staví desítky.

Zatímco se závodníci občerstvují populárním regeneračním nápojem Regent, pořadatelé horečně počítají výsledky. Objevují se první nesrovnalosti a zjišťuje se, že špičková časomíra OdIvety v několika případech selhala. Bohužel, k dispozici nejsou ani všechny cílové fotografie. Nakonec je vše ve spolupráci s jezdci vyřešeno a nastává slavnostní chvíle - vyhlášení výsledků. Vítězové si přicházejí pro diplomy a pro ceny. I ti, kteří neměli svůj den jsou však spokojeni a odhodláni, že příště se na pomyslné stupně vítězů postaví oni.

Zde není možné nejmenovat Roberta Danihela, který celý závod absolvoval se svým malým synkem(nezaměňovat s Václavem Synkem) na nosiči, či Jiřího Křivánka, který dokázal zvítězit i s rukou v sádře a také technickou závadu na stroji Jaroslava Bušiny, jež ho připravila o jisté první místo.

Doufejme, že tento závod byl i přes určité nedostatky důstojným základním kamenem celého seriálu Číňan Cupu a že následující závody budou už přinášet pouze radost z tvrdých sportovních soubojů báječných žen a mužů na velocipédech.